Rodinnéfarmy ve středních Čechách uvítaly vzácnou návštěvu –hejtmanku Středočeského kraje Petru Peckovou, náměstka proúzemní rozvoj Jiřího Snížka a radní pro oblast životníhoprostředí a zemědělství Janu Skopalíkovou. Zastavili se nafarmě Milošovice rodiny Cihlářových, na Ekofarmě Špiritovi vRadvančicích a narodinném statku Zapletalových v Nové Vsi. Všechnyjejich současné majitele spojuje jedno – úcta k odkazu předkůa vztah k rodinné tradici, přervané v dobách kolektivizace taknásilně,že často zbyly jen ruiny a staré fotografie.
„Bylišťastní, nebo alespoň tak na té fotografii působí. Takže mněpřipadá, že to naše podnikání by mělo mít jako hlavní cíl,aby to i dnes vypadalo tak, jako před těmi sto dvaceti lety. Aby tonebylo jenom o tom byznysu, ale aby to bylo i o tom, že na tévesnici jsme spokojení.“
„Jápocházím ze selského rodu mnoho generací a mně přijdeúplně přirozené pokračovat v té naší činnosti. Tu prácimáme rádi a chceme žít na vesnici a kde nejjednodušeji sehnatpráci na vesnici. než na své vlastní farmě.“
„Tymalé rodinné farmy mají většinou nějakou vlastní půdu, kekteré mají větší vztah, takže já si myslím, že je tam většípéče o tu krajinu jako takovou, o tu přírodu.“
„Onise starají i o to, aby ta půda byla zdravá, aby byla kvalitní.Nejenom o to, jaká z ní bude výtěžnost, ale aby to také měloefekt pro přírodu. Starají se také o to, aby ty rodiny drželypohromadě a aby oni šli ve stopách svých předků a aby jenásledovaly jejich děti. A je to hospodaření, které je podlemého názoru prostě udržitelné.“
"To nemůže žádný velký podnik masový nikdy zařídit ať už to vlastní jeden či jinýnebo někdo ze zahraničí, tak nikdo k tomu nebude mít takovývztah jako ta rodina, která hospodaří na svém vlastním poli podlouhé generace.“
Malérodinné farmy oživujívenkov, stmelují místní komunity a navíc utužují rodinnápartnerství.
„Říkáse, že kůň se má chválit po měsíci, žena po roce, tak jak?“
„Čekámpatnáct let.“
„Jájí chválím, ale vždycky, aby to neslyšela:“
„Žeby zpychla?“
„Žeby?“
„Takbez manželky by to nešlo, dneska ta úředničina a to všechno...“
Asitěžko bychom jinde hledali tak pevný vztah ksobě samým, ke svému domovu, k okolní přírodě a k poctivépráci,jakoprávě v rodinných farmách.
„Atohle si myslíme, že je naprosto nenahraditelná hodnota, která kdyžse nebude respektovat, nebude se podporovat, tak nás asi nebudečekat nic dobrého a myslím si, že to dnes českému zemědělstvívelice hrozí, že se tady vlastně objevují čím dál tím většísubjekty, větší holdingy, nadnárodní koncerny. Skupují násvlastně subjekty, které jinak se zemědělstvím nemají nicspolečného:“
Většípodporu ze strany státu by si malé rodinné farmy rozhodnězasloužily. A zdaleka nejde jen o peníze, ale spíš o promyšlenýkoncept motivace a snížení mnohdy neúnosné administrativnízátěže. Zezávěrečné debaty na statku Zapletalových jednoznačněvyplynulo, že mezi krajskými politiky farmáři své spojenceurčitě najdou
