BřehyJizery mezi Benátkami nad Jizerou a obcí Kochánky jsou opětčisté. Jako každý rok sem zavítala velká skupina lidí, kteřínasedli na kanoe a rafty, aby se poprali se vším, co jejich ménězodpovědní spoluobčané už nepotřebovali.
„Jáuž si vlastně ani nevzpomínám, kdy jsme tuto akci dělali poprvé.Myslím, že to bylo ještě v předcovidovém období, začali jsmečistit řeku Jizeru v pár lidech, přidali jsme se tak k čištěníostatních řek ve Středních Čechách. A vidíte, stala se z tohotradice, kde je minimálně sedm desítek účastníků a nasbíráse opravdu velké množství odpadků.“
„Aco jste všechno našli?“
„Našlijsme strašné věci, našli jsme židli, křeslo, kočárek, našlijsme spoustu plastových lahví a dalších odpadků. Možná, že topřinesla letošní velká voda, ale dost možná, že ti lidé jsouzvyklí odhazovat všechno do okolí řeky nebo do řečiště a toje špatně.“
„To,že tam člověk najde třeba nějaké křeslo nebo židli, to jefakt zvláštní. Že tam najde nějaké naplaveniny, odpadky, to asik tomu patří. Ale u některých věcí překvapí, co všechno jsoulidé schopní do řeky hodit.“
Navíc,co jeden rok tito lidé uklidí, je tam napřesrok znovu. Pocitmarnosti je jim ale cizí.
„Jednakse ve středních Čechách čistí i Berounka, čistí se Sázava,čistíme Labe, čistíme i tady Jizeru. Každý rok se tam objevujínové odpadky, ale tohle přece má smysl. Navíc se tu po pravděřečeno vždycky sejde fajn skupina lidí, takže se tady opravduspojuje příjemné s užitečným.“
„Bohuželodpadky prostě byly a budou a pro nás je důležité, že alespoňna ten rok trošku tu přírodu vyčistíme a ti, co pojedou po nás,tak mají krásné prostředí.“
„Amyslíte, že je možné lidi nějak přesvědčit, aby trošku lépevnímali okolní krajinu?“
„jámyslím, že tohle se také s postupem let mění a mění se to klepšímu.“
„Jeto vždycky tak, že země, která bohatne a země, kde je poměrněvysoká životní úroveň - a v České republice je poměrněvysoká životní úroveň v porovnání se zbytkem světa - tak vtěch bohatších zemích, bohatších ekonomikách vždycky ti lidézačínají pociťovat potřebu chránit životní prostředí, mítdobrý vztah k přírodě.“
„Jámyslím, že je to na každém z nás. Musíme s nimi mluvit, jefajn, že nás třeba vidí, že to uklízíme, že pak se jim asihůř něco vyhazuje, aletrochu se divím, že někoho nenapadne, když někde tráví volnýčas, si po sobě uklidit, ale my nejsme od toho, abychom je toučili. My můžeme tak možná sami přiložit ruku k dílu a troškujít příkladem.“
„Jsoulidé, kteří by nevyhodili papírový kapesníček a pak jsou lidé,kteří nad tím nepřemýšlí a odhazují plastové lahve. A námnezbývá nic jiného, než už odmalička na děti působit avzdělávat a vzdělávat a to je myslím jediná cesta, abychom lidivychovali k tomu, jak mají nakládat nejenom s odpadky, ale jak semají k našemu životnímu prostředí, k tomu místu, kde žijeme,chovat.“
Vytahovatz kopřiv a křoví nelibé pozůstatky obrácené tváře civilizaceje značně namáhavá mise, ale její účastníci ji nahlížejíspíš z té pozitivní stránky.
„Musímříci, že ta akce je úplně skvělá, že samozřejmě udělámeněco užitečného, ale zároveň se u toho i bavíme a jsem mocráda, že to tady Karel Bendl organizuje.“
„Vždyckyse rád vracím a jezdím s kolegy čistit. Jsme tady dobrá parta akdyž k tomu ještě posbíráme několik pytlů odpadků, tak simyslím, že je to to nejhezčí spojení.“
„Totoje moc hezká a řekl bych už tradiční akce a je to takovéspojení toho, že člověk udělá něco pozitivního pro svéokolí, pro přírodu, pro krásnou řeku a zároveň vidí tukrásnou přírodu, takže tam se to užitečné a krásné spojuje.“
Aprotože příklady táhnou, třeba se touto aktivitou budeinspirovat i Povodí Labe a dá do pořádku zanedbané břehy tétočarovné řeky.
