V modrých šatech, s manželem Fabriziem či sestrou Janou za zády a dcerkou Isabellou po boku, s mikrofonem v ruce se jí občas hlas zadrhl, ale i tak rozdávala úsměvy na všechny strany. Tenistka Andrea Sestini Hlaváčková, plzeňská rodačka, se na konci července rozloučila s aktivní kariérou. Trojnásobná grandslamová šampionka a stříbrná olympijská medailistka ve čtyřhře ukončila působení na tenisových kurtech během turnaje Livesport Prague Open. Po boku Lucie Hradecké, s níž v deblu dosáhla největších úspěchů.
„Slibovala jsem si, že není důvod plakat, ale tohle jsou slzy dojetí, tak proč ne,“ hlásila před zaplněnými tribunami Sestini Hlaváčková, která 10. srpna oslavila šestatřicáté narozeniny. Na okruhu působila od roku 2004, kariéru přerušila před více než třemi lety kvůli těhotenství. Pražský turnaj už byl pro ni jen jednorázovým návratem a rozloučením. Dva grandslamové tituly a olympijské stříbro z Londýna získala Plzeňanka s Hradeckou, při dalším titulu na US Open ve smíšené čtyřhře stál po jejím boku Bělorus Max Mirnyj a před pěti lety triumfovala také na Turnaji mistryň s Maďarkou Tímeou Babosovou.
Když se ohlédnete, jakou kariéru za sebou vidíte?
Nádhernou. A nikdy v životě by mě ani nenapadlo, čeho dosáhnu. Myslím, že jsem spoustu lidí kolem překvapovala každý rok, co jsem profesionální kariérou postupovala.
Dojalo vás video, na které jste se dívala přímo z kurtu a které rekapitulovali vaše tenisové úspěchy?
Bylo krásné. Ale chyběla v něm má singlová účast, která také nebyla vůbec špatná. To ale myslím s nadsázkou, samozřejmě. Chápu, že medaile a tituly přišly ve čtyřhře. Proto nemohu ani dostatečně poděkovat holkám, které minimálně padesát procent úspěchů oddřely se mnou. V první řadě musím poděkovat Lucii Hradecké. Naše duo H+H se dostalo z desetitisícovek v Jersey v Anglii na olympijské hry a na centrální dvorec ve Wimbledonu.
Symbolicky právě po boku Lucie Hradecké jste odehrála poslední zápas.
Během předchozích dnů jsem si uvědomila, co jsme s Luckou pro tenisové fanoušky znamenaly, protože H+H je přivedlo na tribuny. Při rozlučce jsem cítila, že se loučili nejen se mnou, ale s celým naším duem. Táhly jsme to v dobrém i ve zlém. Dokonce jsme se rozešly, sešly a dokázaly k sobě najít cestu. Nakonec jsme si ji našly i na ten společný zápas.
Dařilo se vám i po boku dalších skvělých tenistek, mimo jiné Maďarky Babosové nebo Číňanky Pcheng Šuaj.
A také kamarádky Báry Strýcové, další Plzeňanky. Byla moje dlouholetá soupeřka, se kterou jsme vyrůstaly a dlouhé roky proti sobě bojovaly… Najednou se ale Bára stala mojí parťačkou, byla na mojí straně. Moc jí děkuji za tu skvělou jízdu na konci, protože to završilo, co jsem potřebovala zažít. Bylo tam obrovské přátelství. Jsem vděčná všem, kteří mě v tenisovém životě doprovázeli. I svým trenérům. Některým jsem se musela omluvit. Za těmi mými úsměvy to se mnou neměli vždy lehké a také mě bylo někdy dost.
Pocházíte z tenisové rodiny, váš otec je prezidentem plzeňského tenisového klubu. Asi bylo předem dané, na jaký sport se vrhnete, navíc se mu věnovala i vaše starší sestra Jana.
Za každým, kdo hraje tenis, je řada lidí. Pro mě to byly vždy rodiče a moje sestra. K rodině se přidal před třinácti lety můj manžel a ještě mě pošťouchnul k výsledkově nejlepšímu tenisu. Kéž by měli všichni takové tenisové rodiče, jako jsou ti moji. Teď, když mám tři roky na starost malou dceru, si uvědomuji o to víc, jaká oběť to od nich je.
