Na začátku března se blýskla mezi halovou evropskou elitou. Plzeňská atletka Tereza Petržilková na šampionátu v Istanbulu obsadila šesté místo ve finálovém závodě na 400 metrů, na stejné trati si již v rozběhu vylepšila osobní rekord na 52,14 sekundy. A blízko medaile byla s českou štafetou, která skončila čtvrtá, na dohled od bronzu.
„Věřím, že jsem se trošku zviditelnila. Cítila jsem, že třeba při rozcvičení na štafetu už se za mnou spousta lidí otáčela, začali si mě všímat. Snad mi to otevře vrátka k prestižnějším mítinkům a k šanci získávat body do světového rankingu,“ ohlíží se devětadvacetiletá Petržilková, členka AK Škoda.
Hlavním vrcholem letošní sezony je venkovní mistrovství světa v Budapešti. Ani tam nechcete chybět, že?
Můj výkon z rozběhu v Istanbulu byl zároveň potvrzovacím výkonem pro start na světovém šampionátu. Takže pro české podmínky už mám splněno, teď mi stačí vybudovat si pozici v žebříčku. Ale ráda bych se kvalifikovala i individuálně, splnila ostrý limit.
Pokud se to podaří, bude v Maďarsku na čtyřstovce o hodně větší konkurence?
Bude to mnohem, mnohem náročnější. Spousta čtvrtkařek halovou sezonu záměrně vynechala, soustředí se na Budapešť. A všichni už zároveň chtějí sbírat body směrem ke kvalifikaci na olympijské hry v Paříži.
V Istanbulu jste i se štafetou absolvovala čtyři závody na 400 metrů. Berete svoje výkony jako nejlepší vystoupení v kariéře na velké akci?
Jednoznačně, tohle byl úplně nejlepší výsledek v kariéře. Do Turecka jsem odjížděla jako sedmá běžkyně v aktuálním žebříčku, takže jsem pokukovala po tom, že kdyby si všechno sedlo, mohla bych se protlačit do finále. Ale zároveň vím, že hala je zrádná, dopředu nikdy nevíte. Proto to beru jako skvělý výsledek.
Vrcholem na šampionátu byl pro vás osobní rekord v rozběhu?
Takhle to nelze říci. Jsem spokojená, že se mi povedly všechny závody. V rozběhu jsem si zaběhla osobní rekord a ještě cítila rezervu. Semifinále jsem zvládla dobře takticky, i když výsledný čas nebyl takový. No a finále už jsem běžela ze všech sil.
A závodila i se zlatou Nizozemkou Bolovou, současnou královnou na téhle trati. Jaké to bylo?
Já už ji v hale dvakrát potkala v rozběhu. V Turíně na mistrovství Evropy a v Bělehradě na mistrovství světa. Vždycky je to zážitek. Jen mě trošku mrzí, když člověk vidí tu velkou díru mezi námi. Alespoň máte srovnání. Nicméně být s ní ve finále není ostuda. Pro mě bylo složité, že jsem běžela v první dráze. Odstředivá síla působí, fyzicky je to náročnější.
Laťku jste si nasadila hodně vysoko. Jaký cíl si dáváte pro venkovní část sezony?
Budu se určitě snažit udržet kvalitu a navázat podobnými výsledky. Jsem stoprocentně přesvědčená, že jsem schopná běžet čtvrtku pod hranicí dvaapadesáti sekund. Mým cílem je letos určitě tuto hranici pokořit. A ráda bych se rychlostně zlepšila i na dvoustovce.
Zmínila jste také olympijské hry v Paříži v příštím roce. I účast na téhle akci máte v hlavě?
Na olympiádu myslím. Je to můj veliký sen, stejně jako to má spousta dalších sportovců. Udělám pro to maximum a budu se modlit, aby se mi ten sen splnil.
