Na začátku prosince se vrátil ze zámoří do Plzně a hned se zařadil mezi klíčové útočníky Škody. Čtyřiadvacetiletý hokejista Jakub Pour s týmem v předkole play off vzdoroval favorizovanému Liberci, sérii rozhodlo až prodloužení pátého utkání na severu Čech. Sám Pour rovněž v prodloužení rozhodl na domácím ledě čtvrtý duel, ale Plzni to nakonec nestačilo a sezona pro ni skončila brzy.
"I když jsme byli zklamaní, já cítil víceméně hrdost na tým. Od druhého zápasu série jsem z něj cítil neskutečnou sílu a chtíč uspět. To se nám bohužel nepovedlo, poslední zápas jsme prohráli. Ale to co, jsme předváděli, se muselo fanouškům i všem lidem okolo líbit," ohlíží se Jakub Pour, který bude na západě Čech působit také příští extraligovou sezonu.
Vraťme se ještě do loňského prosince. Hned v prvním utkání po návratu jste vstřelil gól a připsal si asistenci, branku zaznamenal i v dalším utkání. Snový návrat?
Dva zápasy a dva góly, to bylo skvělé. Hned za mnou pak začali všichni jezdit. Třeba i rozhodčí přijel před zápasem, gratuloval, že je to parádní comeback. Ale já všechny krotil, věděl jsem, že to byly jen dva duely a nebude snadné v tomhle tempu setrvat. To se potvrdilo, pak jsem měl období, kdy se mi tolik nedařilo. Ale základ vždycky je pořád pracovat a věřit, že se to zase zlepší.
Musel jste změnit svůj styl oproti působení v Americe?
Trochu ano. V Americe je hokej hodně rychlý, to je největší rozdíl. Jsou tam úzká kluziště, tady máte na všechno o trošku víc času. Extraliga mi přijde také víc systémová než nižší soutěže v zámoří. Lehce zvykat jsem si musel, ale zase jsem nebyl pryč tak dlouho, abych český hokej zapomněl. Zvykl jsem si rychle. A myslím, že v předkole play off to byl z mojí strany asi nejlepší hokej v celé sezoně.
Splnil tedy návrat domů vaše očekávání?
Určitě. Šel jsem do toho s tím, že můžu mít velký prostor na ledě. Chtěl jsem se posunout do role, kdy týmu pomáháte v nejtěžších chvílích. Jít na led s tím, že právě vy máte za úkol rozhodovat vyrovnané zápasy. A tu šanci jsem měl, i když někdy moje výkony bohužel nebyly takové, abych pomohl, jak bylo potřeba. Ale snažil jsem se tu roli plnit co nejlépe a už se těším na příští sezonu.
Předloni jste podepsal dvouletou nováčkovskou smlouvu s Chicagem. Ale sen o NHL se vám nesplnil, působil jste v soutěžích AHL a ECHL. Jaké máte dojmy z uplynulého roku?
Když sezona loni na podzim začala, nedopadlo to v Americe podle představ. Nedařilo se mi, postupně jsem hrál čím dál méně. Po návratu do Plzně se vystřídaly světlé i horší okamžiky. Ale myslím, že po předkole, přestože nedopadlo podle představ, jsme mohli odejít z ledu se vztyčenou hlavou. A věřím, že nás to posílí do další sezony.
Nepovedl se vám vůbec závěr základní části, kdy si Plzeň připsala devět porážek v řadě. To bylo nejhorší období?
Už jsme na sobě měli pořádnou deku. Na každém z nás bylo znát, že si na ledě nedovolí věci, které rozhodují zápasy. Nepomohli jsme si v přesilovkách, sebedůvěra a jistota na hokejkách zmizely. A i když jsme třeba někdy nepodali špatný výkon, stejně jsme prohráli a klesli v hlavách ještě níž. Ale v předkole jsme to dokázali zlomit a pak předváděli výkony, jaké jsme si představovali. Chyběl malý kousek, abychom si zahráli čtvrtfinále, je to škoda.
Jak se vám spolupracovalo s trenérem Petrem Kořínkem, který tým převzal od druhého kola?
Už jsem ho znal, s Petrem Vojanem mě pan Kořínek trénoval v osmé třídě. Dokáže hlavně hráče uklidnit. Je pozitivní, snaží se stále povzbuzovat. Nabádá, ať se nebojíme hrát, něco na ledě s pukem udělat. A podávat v každé chvíli maximální výkon. To jsou jeho největší přednosti.
Dáte si nyní od hokeje chvíli pauzu?
Vždycky si říkám, že si dám dva tři týdny volna, ale stejně to nevydržím. Asi chvíli se budu dívat na nějaké zápasy v play off. A pár dnů oddychu si dám.
