Už čtvrtou sezonu válí za švýcarský Zug. A hokejový útočník Jan Kovář, který před necelými deseti lety vybojoval s Plzní historický titul, si angažmá v třicetitisícovém městě u Zugského jezera nemůže vynachválit. V uplynulých dvou sezonách získal dvaatřicetiletý centr s klubem švýcarský titul a s rodinou si užívá spokojený život.
"Není tu takový frmol, zároveň to máme do Curychu půl hodiny autem. Do Lucernu, což je krásné město, ještě o pár minut méně. Okolo sebe máme přírodu, jezero. Je tady opravdu krásně. V Zugu jsou zároveň nejmenší daně z kantonů, takže tady bydlí hodně bohatých lidí, dost firem tu má sídlo. Takže tady do toho investují, aby to nějak vypadalo," popisoval Jan Kovář v nedávném rozhovoru pro agenturu ČTK.
Na rozdíl od Ruska, kde jste působil v letech 2013 až 2018 v Magnitogorsku, je ve Švýcarsku daleko příjemnější i cestování, nebo ne?
Ono je to strašně zdánlivé. Tím, jak se tady liga hraje pozdě, tak když máme zápasy třikrát týdně, přijedu třikrát domů po půlnoci a děti už spí. Sice spím doma každý den, ale tím, že ty zápasy jsou pozdě, má děti na starosti hlavně manželka.
Jak se v Zugu dopravujete na tréninky?
Když je zima, tak vyrazím autem. Ale přes léto se snažím víc jezdit na kole. Je to nějakých deset dvanáct minut. Do Bossard Areny jezdím i kvůli synovi, šestiletý Teodor na vedlejší ploše Bossard Areny zkouší hrát hokej.
Jde mu to, zdědil vaše geny?
Mám z něj radost. Ale je to spíš úsměvné vidět malé děti, jak mají v očích zápal, jak je to baví, padají a vstávají. Škoda, že nemůžeme vidět, jak jsme byli my malí na ledě a jak jsme vypadali. Někdy má období, že by byl radši v bráně, odkud se ho snažím vyhánět, spíš ho rvu dopředu.
Počkejte, výborným brankářem je přece jeho strýc Jakub.
A já doufám, že ho nenapodobí. Když se dívám na malého zápasy, tak jsem nervózní 60 minut. Pro spokojenost rodičů by bylo lepší, kdyby zůstal někde v poli. Ale nevím, jak to dopadne. Mladší syn, tříletý Sebastian, už také tíhne k hokeji a také ho to zatím táhne do branky. Nejhorší je, když chce, abych ho trefil do lapačky. Není úplně jednoduché ho pokaždé trefit přesně do ní a pak se vzteká, že to nechytil.
Zug nabízí spoustu možností pro volný čas s rodinou. Jste spíš zimní, nebo letní typ?
Hlavně léto trávíme u jezera, to jsme u něj každý den. Hory moc nestíhám, i kdybych chtěl. Ani děti na to zatím moc nejsou. Ale vždycky rádi někam vyrazíme, když je volno.
V klubu máte smlouvu až do konce sezony 2024/25. Co bude pak? Plánujete návrat do Plzně, kde jste v Čechách jako písecký rodák dávno zakořenil?
Uvidíme. Jsme tu spokojení. Starší syn chodí do školky, líbí se mu tam. Takže zatím vůbec nepřemýšlíme, že bychom se vrátili. Nechávám to zatím volně plynout. Nemám jasno ani v tom, zda bych chtěl v Zugu zůstat až do konce kariéry. Samozřejmě, kdyby byla výkonnost, tak bych tu ještě rád nějaký čas pobyl. A když ji nebudu mít, tak ani nemá cenu vracet se jako hokejista domů do Plzně. To bych tam byl na zimáku za šaška. Je to rozhodnutí, které padne za ty tři roky, kdy mi bude končit stávající smlouva. A záleží také na dětech, jak se jim tu budou líbit školy a školky.
