Pokud by šlo o soutěžní zápas, znamenal by pro něj 545 start za fotbalovou Viktorii Plzeň. Ale v úterý 17. května obránce David Limberský přetáhl přes hlavu milovaný červeno-modrý dres z jiného důvodu. Téměř rok poté, co oznámil konec profesionální kariéry, se jeden z nejslavnějších odchovanců klubu mohl oficiálně rozloučit na městském stadionu ve Štruncových sadech. S fanoušky, bývalými spoluhráči, trenéry, vedením klubu.
„Je to nejkrásnější den mého života, chtěl bych, aby se opakoval pořád dokola. Jsme všichni jedna velká rodina. Všichni na trávníku byli skvělý, frajer vedle frajera. A fanoušci vyprodali arénu, to je neuvěřitelné,“ vyprávěl po rozlučce osmatřicetiletý Limberský, který s Plzní vybojoval pět českých titulů.
Byl to povedený večer. Limberského výběr „Zlatá éra“ porazil v exhibici čerstvé šampiony z Viktorie 6:5, sám oslavenec vstřelil dvě branky včetně nádherné střely bez přípravy, která byla vítěznou ranou.
Obránci přímo na hřišti zazpíval Marek Ztracený, skladbu pro něj složil i hitmaker Michal David. Po utkání promluvili k fanouškům Limberského manželka Lenka i šéf Viktorie Adolf Šádek. A klub oznámil, že Limberského číslo osm bude navždy vyřazeno ze sady dresů.
Užil jste si rozlučkový zápas o to víc, že jen pár dnů předtím Viktoria získala šestý domácí titul?
Nic lepšího mě potkat nemohlo. Na hřišti jsem jich získal pět, ten šestý jako nadšený fanoušek. Viktorka je rodina a kluci si titul zasloužili. K tomu jsem chtěl mít stadion a v jednom týmu spoluhráče, se kterými jsem toho tolik zažil. A všechno se mi splnilo, nádhera.
Pár jich přece jen přijet nemohlo, třeba Milana Petrželu druhý den čekalo finále Českého poháru se Slováckem..
Strašně mě to mrzelo, Milánek je můj celoživotní parťák. Chyběl mi on, ale i další kluci. Patrika Hrošovského nepustil belgický Genk, Honza Kovařík měl před baráží o záchranu s Bohemkou, Vláďa Darida povinnosti v Německu. Škoda, ale udělali jsme maximum, aby tady mohlo být co nejvíc borců ze zlaté éry.
Včetně trenéra Pavla Vrby, který koučoval váš výběr, že?
Je to skvělý trenér, můj „taťka“, celoživotně ho budu milovat. Teď mu přeji, ať má krásnou kariéru v Baníku, jen v Plzni ať to vypustí (smích). Myslím, že jsme pod ním i teď naposledy předvedli vysoký standard, byl s námi spokojený.
Pohyb už není takový, ale jinak jste si na hřišti i po letech skvěle rozuměli, souhlasíte?
To je jako jízda na kole, také ji nezapomenete. Pohyb už není na nejvyšší úrovni, ale lidem se to muselo líbit. Zahrál jsem si po čase s Vencou Pilařem na levé straně, byla to nádhera. Takhle jsme spolu prožili nejkrásnější roky. A mohl bych pokračovat. Na hřišti nebyl hráč, který by to neměl v noze.
Klub oznámil, že vyřadí vaše číslo osm. Jste na to pyšný?
Je to pro mě obrovská pocta, něco neuvěřitelného. Číslo osm je v každém klubu populární, ne každého může potkat to, co mě. Jsem na to pyšný, dostal jsem i krásné dárky, nemohl jsem si konec profesionální kariéry představovat lépe.
S mikrofonem v ruce vám přímo na trávníku poděkovala manželka Lenka, z videa vás pozdravily tři děti, syn a dvě dcery. Jak emotivně jste to prožíval?
Hrozně moc. Rodina je pro mě nejvíc. Rodiče, děti, manželka, nejbližší okolí. Dal bych za svoje děti život, bezmezně je miluji. Teď, co jsem ve fotbalovém důchodu, se na rodinu upínám ještě víc. Poznávám, že fotbal není všechno. Vím, že v minulosti jsem to někdy říkal jako klišé, ale v tomhle jsem už vyspěl. S rodinou chci trávit ty nejdůležitější okamžiky.
Budete ještě v příští sezoně pokračovat v třetiligových Domažlicích?
Neznám ještě odpověď. Baví mě to, je tam skvělá parta, trenér Pavel Vaigl je můj nejlepší kamarád. Uvidím, jak na tom budu zdravotně. Jen to dojíždějí je složité. Uvidíme.
