Od okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy 21. srpna 1968 už sice letos uplynulo 56 let, přesto jde o tak významné datum, které je třeba si stále připomínat. K příležitosti výročí nechalo Muzeum Kampa ve spolupráci s městskou částí Praha 1 do venkovních prostor umístit sousoší připomínající oběti srpna 1968 a 1969.
„Není to jednoduchý umělecký artefakt. Je myslím velmi burcující a je to takový apel na myšlenku svobody, její křehkost a odpovědnost za ní, která leží na každém z nás,“ vysvětluje starostka městské části Praha 1 Terezie Radoměřská (TOP 09).
„Muzeum Kampa obsahuje umění autorů, kteří v době normalizace nemohli vystavovat a byly zakázáni a manželé Mládkovi je sbírali a finančně podporovali. Symbolicky sem tato socha patří a já doufám, že to je jedna z dalších akcí, která připomíná, jak tragické byly naše dějiny 20. století a jak svoboda a demokracie bohužel častokrát v této krásné krajině byla někým sebrána, v tomto případě Sověty,“ doplňuje náměstek primátora hlavního města Prahy Jiří Pospíšil (TOP 09).
Autorem sousoší je Jiří Sozanský, který je znám i jako organizátor skupinových akcí a výstav doma i v zahraničí a za svou uměleckou činnost a občanský postoj získal řadu ocenění.
„Ty plastiky mají dva symbolické významy. Ta vysoká stojící, tak to je tělo národa rozťaté invazí. A ty hroty, které jsou na té stojce, tak ty symbolizují šest obětí ze srpna 1969, šest životů,“ popisuje své dílo umělec Jiří Sozanský.
Tato plastika je jasným gestem a připomínkou toho, že na události ze srpna 1968 ani z roku 1969 nesmíme zapomínat, už proto, že něco podobného se odehrává několik set kilometrů od našich hranic.
„Tak se nám může stát přesně to, co se stalo v roce 1968 a následně v roce 1969 a koneckonců to, co vidíme dneska i na Ukrajině a to je to, proč si to vlastně musíme permanentně připomínat, protože každý náš každodenní krok, může k něčemu takovému vést,“ uzavírá Terezie Radoměřská (TOP 09), starostka městské části Praha 1.
Jiří Sozanský na svém díle pracoval dva roky. V Muzeu Kampa ho návštěvníci uvidí zhruba tři čtvrtě roku, pak zřejmě symbolicky skončí před budovou bývalého Federálního shromáždění, dnes nové budovy Národního muzea.
