Trabi, trabík, tráboš nebo bakeliťák, ať už jste tomuto vozidlu, vyráběném ve východoněmecké továrně v saském městě Zwickau říkali jakkoli, Trabant se stal parťákem pro miliony statisíce socialistických rodin a ještě v devadesátých letech jste ho mohli běžně potkávat na našich silnicích. Dnes už tyto vozy, které se proslavily především dvoutaktním motorem a karoserií z duroplastu, uvidíte hlavně na srazech. Svůj domov i s kompletně zmapovanou historií pak mají v Muzeu Trabantů v Praze - Motole, které provozuje od roku 2016 pan Hucl.
Trabanta jste mohli buď nenávidět nebo milovat. Na jednu stranu to nebyl navoněný krasavec s atraktivním designem, ale na tu druhou měl překvapivě dobré jízdní vlastnosti a jeho konstrukce byla tak rafinovaně jednoduchá, že když už se něco pokazilo, mohl si ho každý jen trochu zručný kutil opravit doma sám.
Ono i takový zavazadlový prostor, kam se Češi při výběru nového auta dívají často jako první, nebyl vůbec k zahození a řadu dnešních aut podobných velikostí v pohodě překoná.
Venku před muzeem dokonce najdete čtyřtaktní Trabant, který měl zachránit výrobu na počátku devadesátých let minulého století. Duroplastovou karoserii nahradila plechová, ale i vinou vyšší ceny i spotřeby paliva se tento inovovaný model neujal a to výrobě Trabantů zasadilo definitivní, smrtelnou ránu. Němci zkusili vyvézt zhruba pět set kusů do Turecka, tam ale nedostaly povolení k prodeji. Naštěstí si jich všimla jedna česká fanynka, která tyto modernější Trabanty zachránila.
Trabant se vyráběl od roku 1958, poslední kus opustil výrobní linku 30. dubna 1991. Od roku 2007 se uvažovalo o obnovení výroby, kdy Trabant měl být nově ekologický s elektromotorem. Jeho cena by ale musela být příliš vysoká, aby vůbec zaplatila výrobu a tak od těchto smělých plánů sešlo. Celkem se vyrobilo na 3 miliony Trabantů. V současnosti je v Česku stále registrovaných zhruba 20 tisíc těchto legendárních vozů.
