Co Čech, to muzikant! A v případě hudebního skladatele Antonína Dvořáka to platí snad stonásobně. Tento od přírody mimořádně hudebně nadaný umělec se narodil v Nelahozevsi u Prahy do řeznické rodiny. A přestože z něj jeho tatínek chtěl mít řeznického následovníka, jeho syn naštěstí vyměnil řeznické nože za jemnější náčiní a stal se skladatelem světového významu. O jeho životě a díle se můžete dozvědět v Muzeu Antonína Dvořáka v Praze, kde mají rovnou dvě expozice.
O patro výš se pak nachází výstava, která je věnována zápisu archivu Antonína Dvořáka do mezinárodního registru paměti světa UNESCO s názvem Antonín Dvořák: Můj život a dílo. Tato výstava je unikátní v tom, že každý měsíc ukazuje jiný Dvořákův originální rukopis.
Antonín Dvořák se rychle stal vyhledávaným zdrojem pro zahraniční hudební nakladatele, dnes bychom řekli producenty nebo manažery, zejména z Německa a začal tvořit hudbu na zakázku. Dařilo se mu natolik, že byl pozván i do Ameriky, kde se stal ředitelem Národní konzervatoře v New Yorku. Američané si ho cenili natolik, že mu dali roční gáži 15 tisíc dolarů, což bylo mimochodem o třetinu více, než pobíral tehdejší starosta města. Američané mu dali náročný úkol - vypracovat jakýsi koncept národní hudby.
A tady už mluvíme o té nejznámější Symfonii č. 9 Z nového světa, která znamenala výrazný krok k položení základů americké hudby, na kterých pak stavěli další skladatelé. Dvořák se ale pochopitelně těšil domů, do své vlasti, kde se dočkal mimořádného uznání.
