Hodně zvláštní rok má za sebou sportovní střelec Filip Nepejchal. Člen Dukly Plzeň měl být už loni na olympiádě medailovým želízkem, místo toho víc než půl roku léčil zraněnou achilovku. Teď se postupně znovu vrací a věří, že forma bude kulminovat právě na odložených Hrách v Tokiu.
Nedávno jste testoval svoji formu na mistrovství Evropy v Osijeku, co vám závody ukázaly?
Že je tam ještě potenciál se zlepšit, bych řekl. Čekal jsem to lepší. V řemenech jsem byl spokojený, ale stoják prostě nedopadl. Člověka to mrzí, je to Evropa.
Přípravu na olympiádu nekomplikoval jen koronavirus, ale u vás také vážné zranění. Co se stalo?
Minulý rok v květnu jsme jeli na kole na kondiční soustředění, ohlédl jsem se, protože jsem netušil, kudy jet. A najednou koukám, řídítka přetočená a už jsem letěl přes kolo. Pedál se mi zarazil do achilovky a ta se natrhla. To jsme ale zjistili až později. Nejdřív jsem mohl chodit, nebyl problém. Ale když jsem stál v poloze, tak se bolest zvyšovala, až už to nešlo. Nikdy se mi nic podobného nestalo, maximálně ve školce jsem měl naštípnutou ruku.
Neříkal jste si tedy pak, že je dobře, že byla olympiáda odložená?
Trošku jo. (směje se) Na druhou stranu, na kondiční soustředění už bych nejel, měl bych jiný plán přípravy.
Jak je náročný speciálně pro střelce návrat po zranění nohy?
Úplně zapomenete pocit z polohy. Je to totálně pryč, v podstatě začínáte od nuly. Samozřejmě člověk se zkušenostmi základ má, ale detaily, které dělají perfektním střelcem, tak ty jsem musel znovu hledat. V podstatě jsem se začal naplno vracet až po sedmi měsících, do října jsem nedělal vůbec nic. Pořádně pak až v prosinci. A v únoru zase byla zavřená chvíli střelnice kvůli koronaviru.
Do Ria jste letěl jako sedmnáctiletý mladíček. Jak jste se za ty roky změnil?
Doufám, že k lepšímu. (smích) Nabral jsem rozhodně zkušenosti, což je něco, co je hodně důležité. Protože střelba je hlavně o hlavě.
Vaším vzorem je Matthew Emmons. Dává vám nějaké rady?
Přímo s ním se zase tolik nevídám, spíš se střelci, které má pod sebou. To tady funguje. Máte problém, promluvíte si a vyřešíme to.
Na vaší první olympiádě bylo nejlepším umístěním 21. příčka. Teď jsou ambice určitě vyšší, ne?
Samozřejmě, když medaile bude, tak to bude nejlepší.
Znáte tokijskou střelnici?
Nikdy jsem tam nebyl. Ani jsem jí neviděl. Jenom jsem si zjišťoval, že tam bude asi pěkné vedro. Asi budu těsně před olympiádou chodit hodně do sauny. (smích)
V průběhu olympiády budete v přísné covidové bublině. Mrzí vás, že si neužijete tu atmosféru, nebudete se moci jít podívat na jiné disciplíny?
Hodně mě to mrzí, v Japonsku jsem nikdy nebyl a vždycky to bylo místo, kam bych se chtěl podívat i mimo střelbu. Přijde mi zajímavé, jak se tam lidi chovají. Líbí se mi to. Tohle mi to trošku kazí. Je to fakt striktní. V Riu jsme se třeba byli dívat na basketbalu, na vodním slalomu, na tenise. Tam jsme dokonce přímo potkali Serenu Williamsovou. Nebude to taková olympiáda, jako byla. Holt budu číst knížky, poslouchat hudbu a koukat na Netflix.
Řešil jste vzhledem k olympijským hrám třeba očkování? Abyste byl raději chráněný?
Moc to neřeším, ani jsem koronavirus neměl, ale když mi to nabídli, tak jsem se nechal. Už mám za sebou obě dávky. (Nepejchal je členem armádního klubu, pozn. red.)
Několik let jste bydlel přímo na ubytovně u střelnice v areálu v Lobzích. Před pár měsíci jste ale zamířil jinam. Proč?
V říjnu jsem se stěhoval do Mladé Boleslavi, blíž k trenérovi. Máme to tak, že v týdnu jsme tam a o víkendech nebo prodloužených víkendech zase v Plzni. Když přijedu, tak jsem tady jako doma. Vždyť jsem tu bydlel víc než tři roky.
