Náročnou sezonu mají za sebou opět pozemní hokejisté plzeňských Litic. Vyšperkovali si jí účastí na Euro Hockey League (EHL), obdobě fotbalové Ligy mistrů, v Londýně. Mezi evropskou smetánkou se představili jako čeští šampioni podruhé v řadě.
A letos mají nakročeno za obhajobou, na podzim prohráli jen s pražskými Bohemians a jsou druzí jen zásluhou horšího skóre za finálovým soupeřem z posledních dvou let Slavií Praha, kterou doma porazili. „Musíme se co nejlépe připravit hned na úvod jara, kdy hrajeme opět se Slavií i Bohemians,“ stanoval jasný úkol pro zimní měsíce, které si zpestří halovou soutěží, litický kouč Tomáš Levý.
Také celý podzim zakončili vítězně, na hřišti Hradce Králové vyhrály Litice vysoko 9:2…
Byla to očekávaná výhra, Hradec je u dna tabulky, mění se mu hráčská generace. Podle toho taky zápas vypadal. Od začátku jsme byli o třídu lepším týmem, přestože se nedá říct, že bychom na konci sezony byli v absolutní pohodě. Nicméně kluci zápas zvládli s chutí, splnili jsme cíl a poměrně vysoký rozdíl ve skóre se nám může na konci soutěže hodit.
Jak si vám vysvětlit, že jste nebyli v absolutní pohodě, je za tím náročný podzim?
Ano, letošní podzimní část soutěže byla velmi zvláštní. Díky naší účasti v EHL jsme přípravu jsme zahájili už na začátku července, její intenzivnější část proběhla na přelomu července srpna. Od září se hrály zápasy, do extraligy jsme vstoupili ve velkém laufu. Bylo vidět, jak kluci po dvou měsících přípravy těší na hru. Takže i díky tomu byl začátek sezony výborný. První tři zápasy, kdy jsme porazili všechny soupeře včetně Slavie, jsme nastříleli spoustu gólů. Ale pak přišla trošku sprcha v podobě porážky s Bohemkou, což je škoda, protože jsme v tom zápase nebyli horší. Měli jsme víc šancí.
V čem byl tedy problém?
Bylo vidět, že kluci už jsou nastavení na EHL, která se hrála o týden později. Prohra s Bohemkou mě velmi mrzí, protože nám to trošku zamíchalo s výhledem na umístění na konci soutěže. Nicméně to je ještě daleko, a protože Bohemka v posledním kole prohrála, tak se naše postavení malinko napravilo. My jsme naopak zbytek extraligy dojeli v poklidu. Je vidět, že naše síla je o velký kus před týmy, které bojují o play-off.
Takže se dá říct, že s podzimem panuje spokojenost?
Ano. Teď nám začíná halová sezona, která bude zpestřením zimní části a uvidíme, jak si povedeme na jaře v extralize. Jak se zase dokážeme nastavit v hlavě a i v těle. Bude zase hrozně důležitý začátek, kdy budeme mít Slávii i Bohemians, takže potřebuje být velmi dobře připravení.
To je extraliga, ale také máte za sebou druhou účast v nejprestižnější klubové soutěži Euro Hockey League. Jak to hodnotíte?
Především to byl opět obrovský zážitek. V prvním zápase jsme hráli s Rotterdam, druhým nejlepším nizozemským celkem, který měl v kádru pět aktuálních olympijských vítězů z Paříže. Pro nás je to až neskutečné, když jste s nimi na hřišti a můžete si proti nim zahrát. Ukázalo se, že jsme se oproti loňskému roku zase o kus posunuli. Defenzivně jsme to zvládli tak, že jsme dostali pod deset obdržených gólů. To je proti profíkům, kteří patří mezi nejlepší na světě, realita. My jsme amatérským tým.
Ve druhém utkání proti SV Arminen Vídeň jste dokonce sahali po bodu…
Mrzí mě, že jsme to nedotáhli, protože obdržet gól třicet sekund před koncem a ještě z opakování trestného rohu je prostě smůla. Zvlášť když jsme hlavně ve druhém poločase byli o kus lepší, nastřelili jsme dvakrát tyčku. Tak to mě mrzí. Nicméně v našich podmínkách je těžké se na tuto soutěž připravit. V extralize hrajeme během celé sezony v podstatě čtyři pět těžších zápasů a pak máte najednou hrát s tak kvalitními celky.
Dá se na Euro Hockey League ještě nějak lépe připravit?
Nevím, co příští rok změnit. Pokud by se opět tahle možnost naskytla. Dlouhodobě si myslím, že český tým by měl být v soutěž níž, kde se potkává také s výbornými, pořád lepšími soupeři, než jsme my. Je tam o dva zápasy víc, máte větší možnost ovlivnit výsledky. Nicméně zážitek z EHL byl opět obrovský. Zvlášť, když druhý den po nás hrál Rotterdam proti Hamburku a na hřišti běhalo patnáct chlapů, kteří hráli na olympiádě. Byli z Austrálie, Nového Zélandu, Nizozemska i Německa. Bylo neskutečné sledovat, co všechno tihle chlapi umí.
