Dvě třetiny návštěvníků Šumavy cítí smutek při pohledu na odumřelé dřevo. Přitom 94 procent návštěvníků souhlasí s tím, že odumřelé dřevo je klíčovou složkou biologické rozmanitosti. Takové jsou dílčí výsledky ankety, do které se zapojilo na 400 respondentů.
Dotazníkové šetření „Vnímání tlejícího dřeva v Národním parku Šumava“ prováděli zaměstnanci Správy po celém území národního parku, v rámci kterého oslovovali návštěvníky starší 18 let všech stupňů dosaženého vzdělání. „Připravili jsme devět otázek, týkajících se problematiky tlejícího dřeva. Ta je přímo spojena s bezzásahovým územím, které se na Šumavě pomalu rozšiřuje a aktuálně činí 43 procent z celkové rozlohy Národního parku. Ostatně, jedna z otázek zněla, zda velikost bezzásahových ploch šumavských lesů snížit, zachovat nebo naopak rozšiřovat. Jen 8,5 procenta lidí by plochy ponechané přírodním procesům zmenšila. Polovina dotázaných by rozlohu bezzásahových ploch ponechala ve stávající rozloze, a 41 procent by bylo rádo, pokud by se přírodní zóny rozšířily,“ vysvětluje Josef Štemberk, který dotazníkové šetření připravoval a vyhodnocoval.
„Právě na této otázce se ukazuje, že návštěvníci Šumavy chápou význam národních parků a akceptují to, co říká zákon o ochraně přírody a krajiny – tedy, že území národních parků by mělo být z většiny bezzásahové,“ komentuje ředitel Správy Národního parku Šumava Pavel Hubený.
Odpovědi na další dva dotazy se zdají být v rozporu. V té první se respondenti vyjadřovali k tomu, zda pociťují smutek, když sledují velkou plochu s odumřelým dřevem. Skoro dvě třetin z nich (59 %) se cítí smutně. Na druhou stranu skoro stejný počet lidí (57,5 %) nesouhlasí s tím, že by na plochách s odumřelým stromovým patrem došlo ke ztrátě jedinečné přírody. A co víc, absolutní většina návštěvníků (95 %) souhlasí s tvrzením, že odumřelé dřevo je důležité pro vzácné druhy a prakticky stejný podíl dotazovaných (94 %) ví, že odumřelé dřevo hraje v lesích důležitou úlohu pro biologickou rozmanitost.
„V odpovědích na tyto dotazy, osobně nevidím rozpor. Pociťovaný smutek totiž je emoce, která nutně nemusí být negativní. Naopak to může být emoce, se kterou mají návštěvníci Šumavu spojenou a kvůli tomu ji i vyhledávají. Zádumčivá, tajemná, smutná Šumava je prezentována v řadě literárních děl, v mnohých filmech a seriálech, v obrazech a fotografiích. Tuto mojí domněnku podporuje více než polovina dotázaných (56 %) která se odumřelým dřevem necítí stresována,“ hodnotí další výsledky aktuálního dotazníkového šetření Pavel Hubený.
Návštěvníci se v rámci dotazníkového šetření vyjádřili také k tomu, zda by se měly odumřelé stromy hospodářsky zhodnotit. Celých 69 procent to nepovažuje za nutné.
„To, že většina návštěvníků nevnímá Národní park Šumava jako hospodářský les je pro mě osobně si tím největším potvrzením toho, že posledních více než 10 let vytváříme národní park, který Češi chtějí a chtějí ho v takové podobě, jak jsou národní parky vnímány celosvětově. Tedy, náš cíl, aby Národní park Šumava byl ze 75 procent bezzásahovým územím, je správný,“ doplňuje ředitel Pavel Hubený.
Téma tlejícího dřeva bylo na Šumavě ústředním motivem celého roku 2024. V rámci něj Správa mimo jiné pořádala odborné doprovody do míst, kde dochází k samovolnému vývoji lesa a uspořádala speciální programy na místech, kde tlející dřevo vytváří jedinečné přírodní prostředí a návštěvníci to mohou dlouhodobě sledovat (Poledník, Březník, Prameny Vltavy, Plešné jezero).
„Téma tlejícího dřeva je velmi obsáhlé a určitě se bude v určitých momentech objevovat i v příštím roce. Pro rok 2025 jsme totiž připravili téma s názvem Rok návratů. Návštěvníky a milovníky Šumav tak budeme seznamovat s příběhy vybraných druhů živočichů, rostlin nebo hub, které ze Šumavy buď úplně, nebo zdánlivě vymizeli a díky rozšiřující se bezzásahovosti a hlavně cílené ochraně, se buď navrátili, nebo se rozšiřují na většině území Šumavy,“ říká mluvčí Správy Národního parku Šumava Jan Dvořák.
