„Mistr Jan Hus kritizoval zlořády v církvi, za to byl na kostnickém koncilu prohlášen za kacíře a upálen,“ vzpomenou si mnozí na hodiny dějepisu při vyslovení Husova jména. K jeho upálení došlo 6. července 1415 na hranici za hradbami města a Husův popel byl vsypán do Bodamského jezera.
Názory na Jana Husa dodnes rozdělují českou společnost. Pro jedny je morální vzor a hrdina, téměř světec, pro jiné buřič a revolucionář, který má na svědomí nepokoje a násilí, jež způsobily ostatním četná utrpení. Pro české evangelíky všech denominací je kazatel z Betlémské kaple především postavou náboženskou, průkopníkem protestantské reformace, pro liberály se jedná o jednoho z prvních hlasatelů ideálů Francouzské revoluce. Jeho postavu využili pro svoji agitaci v průběhu dvacátého století i socialisté a paradoxně především komunisté. Hus – kněz a věřící člověk - se stal nejen symbolem boje za svobodu vyjádření svého názoru. Komunisté jej ještě povýšili do roviny bojovníka za sociální spravedlnost, málem na prvního komunistu v Čechách. Jak to bylo doopravdy?
Narodil se pravděpodobně v Husinci kolem roku 1370. V roce 1393 dosáhl na Karlově univerzitě titulu bakalář, roku 1396 titulu mistr. Souběžně s působením na pražské univerzitě se Jan Hus začal věnovat i dráze duchovního. V roce 1400 byl vysvěcen na kněze. Od roku 1398 vyučoval na pražské univerzitě, a v letech 1409–1410 byl jejím rektorem. Jeho vliv výrazně vzrostl poté, co roku 1409 vydal král Václav IV. Dekret kutnohorský, který zajistil Čechům na univerzitě tři hlasy, zatímco cizincům pouze jeden. Ve svých náboženských pracích kritizoval Hus mravní úpadek, v němž se ocitla katolická církev. Katolická církev ho označila za kacíře, jeho učení za herezi, a roku 1411 ho exkomunikovala. Zpočátku Jan Hus kritizoval jen zlořády v církvi, například prodej odpustků. Postupně se však jeho kázání stávala radikálnější, směřovala proti duchovenstvu obecně a vyostřovaly se i spory mezi katolíky a přívrženci učení Jana Viklefa, jehož myšlenkami se Hus inspiroval. To všechno vedlo k tomu, že lůza začala přepadat duchovní osoby a řeholníky. Bývalý Husův přítel a později odpůrce Štěpán z Pálče napsal, že „mnoho svatých kněží bylo pronásledováno… někteří z nich usmrceni, jiní oloupeni, jiní vyhnáni z vlastních kostelů…“ V Klatovech a Žatci byli někteří duchovní upáleni nebo utopeni.
Roku 1414 se Jan Hus vydal na cestu do Kostnice, aby zde před církevním koncilem obhájil své učení. Král Zikmund ho na cestu vybavil ochranným glejtem, který zaručoval ochranu během cesty tam i zpět, nic více. Koncil byl svolán právě zásluhou římského a uherského krále (později římského císaře) Zikmunda a měl řešit hlavně reformu církve a odstranění trojpapežství. Z pohledu objektivní historie byl koncil díky Zikmundově diplomacii mimořádně úspěšný. Přiměl k abdikaci všechny tři stávající papeže a zvolil nového jediného Svatého otce Martina V. Rozhodl také, že církev bude reformována, i když pod dohledem jí určených institucí.
Ještě před Zikmundovým příjezdem do Kostnice byl ale Hus zatčen a uvězněn. Zikmund jako římský král mu přesto vymohl trojí veřejné slyšení, což bylo v případě osoby podezřelé z kacířství něco nevídaného. Hus však odmítl své názory odvolat. Slyšení, kterých se mu dostalo, nebyla úspěšná proto, že Hus v radikálním přesvědčení o své jediné správné cestě nebyl schopen hledat kompromisní řešení, přestože členové sněmu byli velmi vstřícní. Podle jiných pramenů Hus neustále mlžil a chtěl po koncilu nemožné: aby s ním na téma jeho nauky diskutoval a dokazoval mu z Písma, že se mýlí. Mistr Jan Hus byl nakonec prohlášen za kacíře a odsouzen k smrti upálením. Zde je nutno podotknout, že církev trest smrti pro kacíře nevymyslela a ani jej nevykonávala a až do hlubokého středověku proti němu důrazně vystupovala. Teprve římskoněmecký císař Fridrich II. ustanovil roku 1223 pro zatvrzelé kacíře trest smrti upálením - a jeho příkladu následovala potom celá Evropa. Katolická církev to akceptovala s tím, že upálení je trestem světským, nikoli církevním, jenž spočívá pouze v exkomunikaci zatvrzelého kacíře. Dotyčný kacíř byl po exkomunikaci předán světské moci. Paradoxně sám Jan Hus v době, kdy se těšil přízni Václava IV., souhlasil s tím, že zatvrzelý kacíř má být potrestán na hranici.
Jaký tedy byl Hus? Nelze posuzovat středověkého člověka optikou dnešní doby. Dějiny nejsou černobílé, stejně jako člověk není jen dobrý nebo jen špatný. Mistr Jan Hus je každém případě významnou osobností našich i evropských dějin.
