Jízda králů se jezdí ve Vlčnově nepřetržitě od roku 1909, její kořeny jsou ale ještě hlubší. V každém případě ovšem ta letošní vejde do kronik. Má to jeden zřejmý důvod, poslední květnovou neděli totiž vrcholila nejen vlčnovská, ale také pražská jízda hokejových králů. A protože v královské rodině Jančů ve Vlčnově fandí nejen folklóru, ale i sportu, pak to byla jízda nejen přes den. Pokračování v hokejovém provedení dlouho do noci... se zlatou tečkou, což potěšilo úplně každého.
"Samozřejmě, že to bylo náročné po všech stránkách, samozřejmě, že jsme šťastní, že vše dopadlo na jedničku. Všechno to mělo dokonalou tečku. Sotva náš František splnil své královské povinnosti, už jsme chystali pro jeho královskou družinu legrůtů i kluky, kteří jimi budou příště, posezení u hokeje, sešlo se to všechno úplně neuvěřitelně, na tento den nikdy nezapomenu," vyprávěl pár hodin poté, co se ve tři ráno rozešli poslední hosté, králův otec Martin Janča.
Třeťák František nemusel v pondělí do školy, ale tam tedy slavná Jízda králů i ta v hokejovém podání rezonovala také naplno.
"Přesně tak, už od rána se tu prolínaly mezi žáky, ale samozřejmě námi pedagogy úžasné zážitky. Tahle Jízda králů roku 2024 bude i díky hokejistům prostě nezapomenutelná, taková jízda králů na druhou," smál se v ředitelně Libor Trtek, který je "králem", tedy ředitelem, vlčnovské základky, kam chodí do třetí třídy právě malý král František.
"Náš František osvědčil královskou statečnost, byl jsem mu pořád nablízku i jeho koníkovi. V jednu chvíli se stalo, že se kůň mírně splašil a vyhodil našeho syna ze sedla. Ten se ale otřepal, pravil, že nevadí a jedeme dál," ocenil táta zpětně svého potomka. Mimochodem, před dvěma lety jel coby král jeho syn Zdeněk.
Sledování hokeje a výhra 2:0 nad Švýcarskem byla pro každého u Jančů dokonalým zážitkem.
"Přišla k nám taky cimbálovka, hrálo se, zpívalo, tančilo, bylo to úplně dokonalé, pak byla i hymna, no nádhera," vzpomínala po pár hodinách královská maminka Barbora Jančová.
"Bylo co jíst i pít. Můj táta připravil už v pátek zabíjačkové dobroty, měli jsme uzenou kýtu, jelítka, jitrnice. Samozřejmě vdolečky, zákusky, víno a další nutné věci. Jestli jsem dobře počítal, tak k snědku pro početné hosty nejen u hokeje, ale během celé té slávy bylo 256 řízků," udivuje Martin Janča. A ve všech těch povinnostech galantně a naprosto správně nezapomíná na jednu důležitou věc.
"Chci moc a moc poděkovat mojí paní Barborce, je skvělá, se vším nám pomohla, má moře energie, mám ji moc rád, nejen za tuto jízdu králů s pořádnou nadstavbou. Kdyby měla naše světoznámá slavnost královnu, pak je jí moje žena," dodává spokojený Martin Janča.
Text a foto: Jan Čada
