V úterý 14. ledna v 11:00 proběhne slavnostní otevření revitalizovaného vnitrobloku Sokolovská 25 – 39 na Lochotíně a současně také odhalení lavičky Jaroslava Bukovského.
Primárním zájmem bylo zlepšení podmínek pro trávení volného času. V rámci projektu byla řešena zejména rekonstrukce stávajícího asfaltového hřiště, doplnění drobné vybavenosti/mobiliáře, tj. laviček, odpadkových košů, pískoviště a workoutové sestavy, výměna stožárů veřejného osvětlení a úprava stávající zeleně. V březnu 2024, v době vegetačního klidu, bylo provedeno kácení dřevin a počátkem července 2024 bylo oběma zhotovitelům předáno staveniště a po zajištění oplocení staveniště a vytýčení inženýrských sítí byly zahájeny první bourací práce na stávajícím sportovním hřišti. Nyní se již obyvatelé mohou těšit z upraveného prostoru.
Kromě slavnostního otevření revitalizovaného vnitrobloku proběhne též odhalení lavičky Jaroslava Bukovského.
Jaroslav Bukovský se narodil 24. března 1940 v Plzni, kam v roce 1938 rodiče prchli před Němci z obce Luby u Chebu, tehdy zvané Schönbach. Vystudoval Vysokou školu dopravní v Žilině a pracoval pak na Správě jihozápadní dráhy až do odchodu do důchodu. Později ještě vystudoval Zahradnickou školu v Mělníce. Jako inženýr a zručný řemeslník trávil hodně času ve své dílně, kde leccos vyráběl a opravoval pro sebe, svou rodinu, přátele a všechny, kdo od něho něco potřebovali. Ochotně pomáhal svým přátelům s výstavbou chat a jako zahradník a dendrolog také se zakládáním a údržbou zahrad. V místě svého bydliště zveleboval i veřejný prostor. Sám jako jedinec vydal za mnohačlenný okrašlovací spolek. S takovými spolky se občas můžeme setkat v menších obcích, na sídlištích však lidé k okolí svého bydliště příliš vřelý vztah nemívají. Svým příkladem se snažil podnítit zdejší obyvatele k tomu, aby svá bydliště začali vnímat jako skutečný domov.
Další aktivity vyvíjel v oblasti ochrany přírody a to jak zakládáním a údržbou sadů, tak i se svými přáteli usiloval o prosazení rozumné ochrany šumavských lesů, a to jak v Národním parku, tak i v celé Šumavě. V poslední době zaměřil svou působnost i na lesy v okolí Plzně. Vedle biologie ho zajímala také mineralogie a egyptologie.
V mladších letech se věnoval i výchově mládeže. Na své chatě u Hracholuské přehrady pořádal bez jakýchkoliv dotací pro organizované i volné skupiny, také v propojení s Hnutím Brontosaurus, letní tábory. Sám tam dětem vařil, vymýšlel pro ně různé hry a zábavy a učil je poznávat a chránit přírodu. Řadu let působil v Tanečním klubu, dokonce po určitou dobu snad i jako jeho předseda. V jisté době působil v zastupitelstvu Městského obvodu Plzeň 1 jako aktivista se zaměřením na životní prostředí.
Významná byla především jeho činnost jako mnohaletého předsedy Českého svazu bojovníků za svobodu plzeňské oblasti. Kromě jiných činností pořádal vlastenecké zájezdy na památná místa spojená s bojem za národní samostatnost, jako například do Památníku Lidice, do Terezína, do Vojensko-historického muzea a Národního památníku na Vítkově, a to nejen pro členy Svazu, ale také pro školní mládež. Věnoval se péči o vojenské a vlastenecké památníky a zúčastňoval se příslušných pietních aktů jako reprezentant tohoto Svazu, jenž je vedle Československé obce legionářské hlavním dědicem a uchovatelem památky bojovníků za svobodu a národní samostatnost.
O památníky nejen pečoval, ale zasloužil se i o jejich údržbu a vybudování památníků nových. Jeho zásluhou byl dořešen Památník bojovníků a obětí válek na náměstí Míru, na Borech postaven Památník občanů Československa vyhnaných v roce 1938 z českého pohraničí, zhotoven a instalován Památník Edvarda Beneše na Benešově škole, Památník obětí náletu na Slovany v dubnu 1945 a zařídil také zrestaurování a přemístění pamětní desky se jmény za okupace popravených vojáků a důstojníků sejmuté ze zdi borských kasáren před její demolicí.
Jaroslav Bukovský zanechal po sobě v Plzni a na Plzeňsku výraznou stopu. Jako vzorný člen občanské společnosti si zaslouží, abychom na něho nezapomněli.
