Sedm zápasů marně čekal Matyáš Kantner na jakýkoliv bod. Přišlo to ve 26. extraligovém kole proti Kladnu. Paradoxně poté, co ho trenéři postavili až do čtvrté lajny vedle debutanta Marcela Marcela a Filipa Přikryla. "Nezbývá mi, než pracovat dál," říká plzeňský útočník, který se na vítězství 4:1 podílel jednou trefou.
Poslední zápasy se vám úplně nedařili. Bylo to tedy o tom utkání spíše ubojovat?
Ano, byl to spíše boj. Hráli jsme obětavě, měli jsme v utkání vzájemnou podporu a pomáhali jsme jeden druhému. Navíc jsme se i tlačili do brány, z čehož pramenily tři trefy, plus čtvrtá do prázdné brány.
Do třetí třetiny jste šli s náskokem tří gólů. Pak jste si ale zbytečně zkomplikovali třetí třetinu rychle inkasovaným gólem. Co se stalo?
O přestávce jsme si říkali, že musíme do poslední dvacetiminutovky dobře vstoupit, ale přestože jsme dostali brzy gól, tak nás to vůbec nepoložilo. Vzápětí nám pomohl jejich faul, měli jsme dlouho přesilovou hru a nedostali jsme se pod žádnou deku. Určitě to byl jeden z rozhodujících momentů v zápase.
Sedm kol v řadě jste vyšel bodově i gólově naprázdno. Takže úleva?
Vždycky, když se dá gól, tak je to úleva. Jsem za to moc rád, kéž by to tak pokračovalo.
Křičel jste na Petera Čerešňáka, aby vám puk přenechal?
Křičel jsem na něj poměrně dlouho, ale Čero je navíc tak kvalitní hráč, že by mě stejně viděl.
Trenéři vás přeřadili do čtvrté formace. A podle výkonu to vypadalo, že vám to tam šlo dobře, ne?
Každý chce hrát co nejvíc minut, rozhodující chvíle. Proto nás to baví, proto to hrajeme. Ale je to reakce, nezbývá, než to přijmout a nezhroutit se. Něco jsme si v té naší lajně řekli, mluvili jsme spolu. Jsem rád, že se vám to líbilo, nezbývá, než pracovat dál.
