Festival Jeden svět rozsvítí filmová plátna v Plzni

Dvacátý pátý ročník Mezinárodního filmového festivalu o lidských právech Jeden svět v Plzni bude zahájen 20. března v 17:00 v Moving Station. Festival otevře blok studentských filmů o Slovensku. Slovenský blok spojuje tři krátké snímky - Nejkrásnější kout v širém světě, Ať žije smrt a Zpověď. Jejich svědectví je o to důležitější, že reprezentují vnímavou a kritickou nastupující generaci, kterou dosud nebylo na festivalu možno vidět.

Róbert Mihály ve svém dvojbloku reportážních filmů Nejkrásnější kout v širém světě a Ať žije smrt upozorňuje na vzmáhající se nacionalismus slovenské společnosti i radikalizaci dezinformátorské scény, zatímco Zpověď se noří do autorčina života, kdy se s odstupem let vrací ke zkušenosti sexuálního obtěžování. Její případ je o to bolestnější, že byla zneužita knězem v místě, kde se dříve cítila v bezpečí. V dokumentu znovu otevírá svou ránu a poprvé veřejně mluví o zneužití, se kterým se doposud svěřila pouze nejbližší kamarádce.

Téhož dne budou od 19:30 následovat filmy Chvilky naděje režisérky Amálie Kovářové a Domovem je oceán, který zrežírovala Livia Vonaesch. První snímek sleduje příběh Benjamina Rolla a Mikuláše Mináře, zakládajících členů spolku Milion chvilek pro demokracii. Po projekci bude následovat debata se samotnou režisérkou Amélií Kovářovou i hlavními aktéry filmu Benjaminem Rollem a Mikulášem Minářem.

Snímek Domovem je oceán dokumentuje život rodiny, která se před dvaceti lety rozhodla opustit pevninu a žít svobodně na moři. Rodina ekologických výzkumníků se věnuje terénnímu výzkumu oceánských oblastí od severního pólu až po vody Jižní Ameriky. Každá jejich zastávka na pevnině je příležitostí k osvětě, organizují sbírání odpadků, workshopy a přednášky pro studenty.

Festival pokračuje každý den až do středy 26. března. Hlavními projekčními místy zůstávají Moving station a Knihovna města Plzně - Polanova síň.

,,Letošní rok je opravdu nebývale bohatý v šířce témat i jakosti, a to i u filmů, které nejsou dokumentární,” prozradil s nadšením dramaturg Ondřej Helar. "Festival Jeden svět od minulého roku přináší i filmy s lidskoprávními tématy, které nejsou dokumentární a, ačkoliv jsme s tímto rozhodnutím v roce 2024 ne zcela souzněli, letos jsme si napříč týmem jeden snímek přímo zamilovali. Je jím poměrně netradiční sportovní černobílé drama Tatami z prostředí judistického mistrovství světa, za kterým stojí íránsko-izraelská režisérská dvojice,” dodal. ,,I z dokumentů si ale vybere každý. Rád bych vypíchnul formou velmi netradiční animovaný dokument Odstíny Iráku, který vám shrne posledních pět dekád historie této země,” pokračoval Helar."A samozřejmě musím zmínit i film, který k sobě letos přitahuje všechna mezinárodní ocenění, a to včetně Oscara za nejlepší dokumentární film. Bavíme se o palestinském dokumentu Žádná jiná země. Těší mě, že na pofilmovou debatu k oběma snímkům přijal pozvání Břetislav Tureček, vedoucí Centra pro studium Blízkého východu na Metropolitní univerzitě Praha,”  uzavřel dramaturg.

Festival také myslí na mladší diváky, pro které chystá kratší snímky určené zvláště rodinám s dětmi. Promítání proběhne ve dvou blocích v neděli 23. března od 14:00 a 15:00.

Nejmladší diváci a divačky se mohou těšit na snímek Dotknout se tmy, ukazující svět desetiletého Vítka, který žije ve tmě. Krátký animovaný film nás zavádí do jeho každodenního života, kde hlavní roli hrají sluch, hmat a dětská představivost. Druhý z dětských snímků, Hikari pěstuje rýži, ukazuje cestu ke splnění snu, o tom, jakým výzvám je při tom třeba čelit a jaké odhodlání hlavní hrdinka potřebuje k tomu, aby mohla sklidit úspěch v podobě vlastní vypěstované rýže. Její příběh inspiruje děti k tomu, aby si vážily místních potravin a tvrdé práce farmářů a farmářek.

Další rodinný snímek Matúš se bojí výšek vypráví o dvanáctiletém chlapci, který se rozhodne překonat svůj strach z výšek a vystoupat na věž, aby dokázal sobě i ostatním, že to zvládne. Zároveň chce najít způsob, jak svůj zážitek zprostředkovat nevidomé kamarádce Emce, která o pohledu z vrcholku sní.

Poslední krátký film Grace ukazuje, jak je voda, která je u nás běžně dostupná, na druhém konci světa vzácná a nepostradatelná. Ve farmářské vesničce v Keni padá déšť jen dvakrát za rok a zásadně ovlivňuje plodiny, lidi i zvířata.

Festival Jeden svět dává prostor lidskoprávním filmům z celého světa a dlouhodobě slouží jako platforma pro diskusi, která propojuje různé kultury. Letošního ročníku se po celé republice zúčastní více než 100 osobností z celého světa a vedle filmařstva festival přivítá významné aktivistky a aktivisty či několik mezinárodně uznávaných osobností na poli lidských práv. Vedle filmového programu láká festival také pestrou nabídkou debat, jichž se zúčastní přední české i zahraniční osobnosti z humanitních a přírodovědeckých oborů.

V Plzni se konají hned dvě panelové debaty. První skýtá téma Svoboda slova a její limity v době postfaktické a proběhne v sobotu 22. března od 15:00. Diskuze se zaměří na střet zastánců neomezené svobody projevu s těmi, kteří varují před riziky manipulace, propagandy a vlivu AI. Tématem bude také dopad zestátnění médií na Slovensku a v Maďarsku a role politiky v regulaci veřejné debaty. Druhá panelová debata přináší důležité téma Důstojné bydlení: právo, nebo nedostupný luxus? Tato panelová debata se zaměří na každodenní realitu lidí žijících v sociálním bydlení, ale i na otázky týkající se okolního byznysu a hledání řešení.

Festival myslí i na diváky se zrakovým či sluchovým omezením: snímek Ta druhá zachycuje příběh osmnáctileté Johany, která denně pomáhá s péčí o mladší sestru s postižením. Přináší citlivý pohled do života skleněných dětí - zdravých sourozenců, kteří musí být mnohdy se svými zájmy upozaděni. Součástí této projekce je audiopopis pro slabozraké a nevidomé, který umožňuje vnímat vizuální složku filmu pomocí mluveného komentáře. Snímek také zahrnuje popisné titulky pro neslyšící (SDH), které popisují zvuky, ruchy nebo označují mluvčího. Od pátku 21. března až do konce plzeňského festivalu bude každý den puštěna alespoň jedna SDH projekce, po které následují debaty tlumočené do českého znakového jazyka.

Česká dokumentární tvorba otevírá na festivalu aktuální společenská témata – otázky důstojného bydlení, alternativního přístupu k duševnímu zdraví i silné lidské příběhy. Snímky české stopy přinášejí osobní rozhovory, velké odhodlání a hluboký vhled do klíčových problémů dnešní doby.

Oceňovaný dokumentární film Dům bez východu provází drsnou realitou obchodování s chudobou v Česku. Snímek zaznamenává v českém porevolučním kontextu ojedinělou kolektivní vzpouru proti útlaku – boj nejen za lidskou důstojnost, ale i za základní podmínky k životu, jako je teplá voda, elektřina a bezpečí vlastních dětí. Je syrovou výpovědí o bezpráví i hlubokou analýzou nerovného boje se systémem.

Fikční snímek Julie mlčí se zaměřuje na problematiku zneužívání mocenské pozice ve vztahu trenér a jeho svěřenkyně. Publikum je postaveno před otázku – proč vycházející hvězda tenisového týmu jako jediná mlčí poté, co její trenér zmizí kvůli obvinění ze zneužívání?

,,Velmi zajímavé příležitosti přinášejí i další filmy, jako je například možnost nahlédnout do současných ruských škol s filmem Pan nikdo proti Putinovi, kdy jeden z učitelů začne natáčet změny, které se v průběhu války dějí,” doporučil dramaturg Ondřej Helar. ,,Mimochodem, tento snímek má zvláštní cenu poroty z festivalu Sundance a jeden ze spolurežisérů, David Borenstein, je podepsán i pod dalším a velmi aktuálním dokumentem,” sdělil Helar. ,,Tím je fascinující a pestrý kaleidoskop příběhů s názvem Necítím nic, na nichž David ukazuje změny, které způsobují technologie v našem životě. Tyto vzorky navíc sbírá od USA přes Evropu a Rusko až po Čínu,”  poznamenal dramaturg plzeňského festivalu.

U moderních technologií zůstává i snímek Hacknout hejt, jehož hlavní hrdinka švédská investigativní novinářka My Vingren opakovaně proniká s falešnými profily do uzavřených virtuálních skupin a odhaluje propojení mezi pravicovým extremismem a mainstreamovými médii. Dokument Hacknout hejt sleduje její napínavé pátrání po identitě tajemného Vincenta, který šéfuje uzavřeným online společenstvím a rozkrývá mašinerii, která v online prostoru podněcuje nenávist. Klíčovou roli v této destabilizaci demokracie přitom hrají i velké technologické společnosti. Po tomto promítání bude následovat debata s politologem Janem Charvátem, zabývajícím se politickým extremismem.

Během letošního festivalu vás snímky zanesou i do oblasti Blízkého východu. Vzpomínky plné přízraků ukazují Homsu, místo, kterému se kdysi přezdívalo ,,město úsměvů”. To se po letech války proměnilo v ruiny a vzpomínky těch, kteří jej museli opustit. Film skrze působivé a dlouhé záběry vytváří silný, melancholický obraz traumatu války a lidské odolnosti.

Kromě panelových debat čeká Jeden svět letos bohatý doprovodný program. Během festivalu bude v Moving Station probíhat výstava s názvem Plzeňské ubytovny. Pro všechny příznivce a příznivkyně animovaného filmu bude na stejném místě v sobotu 22.března připravena dílna, kde si budou moci všichni vyzkoušet, jak se animuje dokumentární film.

Během víkendu 22. - 23. 3. nabídne festival divákům a divačkám intenzivní prožitek skrze virtuální realitu. Pomocí této speciální technologie prožijí čtyři příběhy doslova vtáhnutím do děje. K vidění budou snímky: Adresa neznámá: Fukušima, Perinatální snění, Queer Utopie: Cruising a Ševelení - mořská hladina.