Střelecky se prosadil hned při svém prvním startu v české extralize, když rozhodl prodloužení na ledě Vítkovic. A postupně se ukrajinský hokejový obránce Igor Merežko zabydlel v základní sestavě extraligové Škody i v samotné Plzni, kam před sezonou zamířil ze Slovenska. Tam sedmadvacetiletý ukrajinský reprezentant Merežko válel za Spišskou Novou Ves, s bilancí 11 gólů a 46 asistencí se stal nejproduktivnějším bekem základní části nejvyšší slovenské soutěže.
„V Plzni se cítím velmi dobře. Je to menší, ale krásné a útulné město. Jsem tu se svou běloruskou manželkou, máme malou dcerku, každý den s ní chodíme na procházky,“ svěřil se rodák z Charkova, který čtyři roky zkoušel štěstí i v zámoří, ještě před válečným konfliktem hrál v Rusku za Ťumeň, v Evropě působil také v dánském Odense.
Co vám za těch pár měsíců ukázala česká extraliga?
Že je to opravdu těžká soutěž. Hraje se tu hodně fyzicky, většina týmů vychází ze zabezpečené obrany, dbá se na dodržování systému. Je těžké sbírat kanadské body, na což jsem byl na Slovensku zvyklý. Ale věřím, že statistiky budu v Plzni postupně zlepšovat.
Plzni vůbec nevyšel začátek sezony, teď už je situace o hodně lepší. Je díky tomu i lepší nálada v kabině?
Samozřejmě. Když se vyhrává, všechno je snazší. V kabině je teď super nálada, hlavy i ruce se nám trošku uvolnily. A cítíme, že i naše výborné fanoušky teď naše hra baví víc. Jen v tom musíme pokračovat.
Narodil jste se v Charkově na východě Ukrajině, městě, které je výrazně zasažené válkou, kterou rozpoutal ruský prezident Putin. Je pro vás těžké sledovat zprávy z domova?
Samozřejmě, je to těžké a tvrdé. Každé ráno s obavami sleduji zprávy, na Charkov padá někdy i deset patnáct bomb denně. Stále tam žijí moji rodiče, často jsme v kontaktu, mám o ně strach. Táta strávil i nějaký čas na frontě, pomáhá armádě. Mám ještě sestru, ta se přestěhovala do Lvova.
Umíte si představit, že se někdy v budoucnu do Charkova vrátíte?
Určitě. Strávil jsem tam celé dětství, je to mé rodné město. Mám tam kořeny, rodinu. Doufám, že jednoho dne se vrátím. Ani moje manželka ještě Charkov neviděla. A nepotkala ještě ani moje rodiče. Moc si přeji, abychom se všichni brzy setkali v míru.
Pojďme k veselejším věcem. O jaký další sport kromě hokeje se zajímáte?
Jsem velkým fotbalovým fanouškem. Tedy přiznávám, že českou ligu příliš nesleduji, ale jinak se pravidelně dívám na zápasy anglické Premier League nebo španělskou ligu. Fandím Manchesteru United, který se v prosinci představil v Plzni a Viktorka s ním odehrála výborné utkání. Mimochodem, naší dceři jsme dali jméno Viktoria, mým příchodem do Plzně to do sebe hezky všechno zapadlo.
Hrál jste fotbal i aktivně?
To zase ne. Před sezonou jsem si zahrál pár exhibičních zápasů se spoluhráči z Plzně, nastupoval jsem, kde bylo třeba. Jako kluk jsem chodil fandit na Ukrajině, v Charkově fungoval velmi dobrý tým Metalist. Hrával nejvyšší soutěž, ale před několika lety zkrachoval a nakonec úplně zanikl. Na dálku stále sleduji i ukrajinskou ligu. Minulý rok se kvůli válce zastavila, ale teď už běží. Někdy je to ovšem těžké, stane se, že jsou kvůli náletům zápasy přerušené a hráči i diváci se musí skrýt.
Fotbalová Viktoria se v listopadu v Hamburku utkala s Dynamem Kyjev. Komu jste fandil?
Kyjevu, to je logické. I proto, že můj táta je celoživotní fanoušek Dynama, v dobách největší slávy za ním jezdil i na zápasy do Barcelony nebo Turína. Věřil jsem, že proti Plzni může uspět, má dobrý tým, šikovně namíchanou mladou a střední generaci. Ale Viktorka vyhrála zaslouženě.
