V sobotu 26. října měla ve zlínském divadle premiéru nevšední komedie významného ruského dramatika Antona Pavloviče Čechova Racek. Jedno z přelomových děl moderního evropského dramatu se představilo v nové úpravě Patrika Lančariče a Marty Bačíkové.
Čechovovy hry jsou obecně pokládány za melancholické s lehkou dávkou humoru, přestože Čechov zdůrazňoval, že píše komedie. Autor v dopise A. Tichonovovi píše: „Říkal jste, že jste nad mými hrami plakal. Nejste jediný. K tomu jsem je však nenapsal. Stanislavskij z nich udělal sentimentální hry. Já jsem chtěl něco úplně jiného. Chtěl jsem jen jednoduše a upřímně říct: Podívejte se sem, dívejte se, jaký špatný a nudný život vedete! Nejdůležitější je, aby to lidé pochopili. Dokud to nepochopí, nepřestanu opakovat: Podívejte se, jak nudně a špatně žijete! Co je na tom k pláči?“
Racek byl na zlínském jevišti uveden vůbec poprvé. Umělecký šéf a režisér inscenace Patrik Lančarič k tomu říká: „Racek je komedie, která zobrazuje groteskní až absurdní obraz nenaplněného života, a dosahuje tak velmi silného účinku. Překvapilo mě, že za celou historii zlínského divadla nebylo toto klíčové dílo světové dramatiky inscenováno. Je načase to napravit.“
Hra organicky zapadá do letošního dramaturgického plánu: tématem aktuální 79. sezony zlínského divadla je láska ve všech podobách a variacích. V Rackovi je to ta nejstarší, která umí zraňovat nejvíc – láska mezi mužem a ženou. Tady však navíc jednostranná, neopětovaná, a to hned v šesti případech.
Autorem scény je Michal Syrový a kostýmy navrhla Michaela Semotánová. Pohybové spolupráce se ujala choreografka, tanečnice a taneční pedagožka Hana Achilles. Za hudbou k představení stojí skladatel a klavírista Vladislav Šarišský, který je jednou z nejvýznamnějších osobností současné slovenské hudby. Hudbu k Rackovi komponoval na legendární Hammondovy varhany, jejichž typický zvuk proslavila například tvorba Mariána Vargy a jeho těleso Collegium Musicum nebo kapela The Doors.
Foto: Marek Malůšek
