V letošním roce si připomínáme 100 let od úmrtí významného spisovatele Karla Klostermanna, básníka Šumavy. Nejvíce akcí se koná právě v kraji, kde žil a který tak miloval.
V pátek 14. 7. v 18:30 proběhne v Kašperských Horách pietní vzpomínka u pomníčku spisovatele na náměstí u kina, v 19:00 pak v Muzeu Šumavy zahájení výstavy „Klostermannova světnička“ s přednáškou „Karel Klostermann a zrození Šumavy“.
V sobotu 15. 7. můžete navštívit ve 20:00 slavnostní koncert k uctění památky spisovatele v kostele Sv. Mikuláše.
Karel Klostermann (* 13. 2. 1848, † 17. 7. 1923) zasvětil celé své literární dílo Šumavě a životním osudům jejich obyvatel. Jako nikdo jiný dokázal vylíčit drsný život šumavských obyvatel přelomu 19. a 20. století a popsat jejich vztah k horám. Jeho jméno zůstane navěky spojeno s okolím Javorníku, Vacova, Stach, Kašperských Hor, Srní a Modravy.
Narodil se v hornorakouské obci Haag am Hausruck v rodině lékaře, s rodiči se ale záhy přestěhoval do Čech. Nejprve do Žichovic, později do Kašperských Hor. Velkou část života strávil v Plzni, kde učil na německé státní reálce. Poslední roky života prožil na zámečku ve Štěkni u Strakonic. Karel Klostermann vystudoval gymnázium, studia medicíny však již nedokončil. Budoucí spisovatel měl ohromující jazykové nadání. Za svých studií ve Vídni a během svého pobytu v Žamberku se zdokonaloval ve francouzštině, italštině, ruštině, španělštině, srbochorvatštině, angličtině, rumunštině a polštině.
Protože pocházel z německo-českého prostředí, vnímal Šumavu jako společný domov obou národů a její budoucnost viděl v součinnosti Čechů a Němců. Podpora českého obrození ale Klostermanna nikdy nedovedla k protiněmeckému smýšlení. Naopak se snažil o vzájemné porozumění mezi česky a německy mluvícími obyvateli Čech, které byly jeho milovanou vlastí. V korespondenci z doby jeho studia ve Vídni jsou patrné určité rozepře, které „pročeský“ Karel Klostermann vedl se svým německy cítícím otcem.
Literatuře se začal naplno věnovat až jako čtyřicátník. Zralý vypravěč znalý Šumavy byl zajímavým pro českou kulturní politiku osmdesátých let, která stála o hlubší kulturní zapojení Šumavy do Čech. Klostermann tak začal spolupracovat s českými časopisy, v nichž pak na pokračování vycházely jeho romány a povídky (nejedna z nich přitom byla přepracováním autorovy německy psané črty). Přestože nepřestával přispívat do německy psaných listů, věnoval se po r. 1890 převážně českým čtenářům.
Klostermannovi se v jeho románech a povídkách podařilo mistrně vystihnout život a tradice šumavských obyvatel i těsnou souvislost mezi člověkem a přírodou. Ve svých povídkách se zaměřil na zachycení typického životního stylu a obživy obyvatel Šumavy - dřevorubců či takzvaných světáků - a fenoménu světáctví, který byl na Podlesí velmi rozšířený. Velikou pozornost přitom věnoval proměnám, kterými Šumava a její obyvatele prošli, ať už šlo o rozpad tradiční rodiny, příchod podnikatelského živlu spojeného na jedné straně s velkým majetkem, na druhé s krizí tradičních řemesel, nebo o ničivou vichřici, která Šumavu postihla 27. října 1870. Mezi díla Karla Klostermanna patří například V ráji šumavském, Ze světa lesních samot, Skláři či Šumavské povídky/Povídky ze Šumavy.
