V sobotním podvečeru 25. února se na muzejním náměstí ve Stříbře sešlo několik desítek občanů města, stříbrští hasiči, permoníci – děti ze zdejší MŠ a další. Důvodem byl tradiční večerní pochod s loučemi a lampiony.
Ani sychravé počasí nepřekazilo tuto vzpomínkovou akci, kterou pořádalo Bratrstvo sv. Barbory, Muzeum ve Stříbře a MKS ve Stříbře, aby si všichni společně připomněli událost starou již 217 let (1806). Tehdy stříbrští horníci obdrželi od císařovny Marie Terezy Neapolsko-Sicilské, manželky císaře Františka II., hornický prapor a právo nosit své hornické uniformy. Všechny přítomné přivítal předseda Bratrstva sv. Barbory Karel Neuberger a seznámil je s důvodem setkání.
V 18:00 se poté hornický průvod vydal za svitu loučí, baterek a lampionů starobylou částí města - Plzeňskou ulicí, Jiřího z Poděbrad, Kostelní ulicí, Husovou ulicí a nazpět Benešovou ulicí k městskému muzeu. V čele šli nosiči se stříbrskými hornickými prapory, pak malí permoníci, hasiči, hudba z LŠU vyhrávající pod vedením kapelníka F. Kratochvíla a ostatní účastníci průvodu.
Město Stříbro založil pravděpodobně roku 1131 český kníže Soběslav I. Poprvé je Stříbro připomínáno jako hornická osada roku 1183. O počátcích zdejší těžby toho není mnoho známo. První dokument, vztahující se ke zdejším stříbrným dolům, pochází z roku 1186. Základy k budoucímu městu položil roku 1240 Václav I. v místě starší osady na strmé skále nad řekou Mží. Těžba stříbra vedla k rychlému rozvoji sídla, které Přemysl Otakar II. v roce 1263 povýšil na město a opatřil je značnými privilegii, která městu potvrdili i další panovníci. Z počátku se zde těžilo stříbro, po vytěžení povrchových partií však obsahy tohoto kovu klesly natolik, že se po roce 1410 již většina autorů zmiňuje výhradně o dolech na olovo.
