S kategorií kadetek se rozloučila stylově. Ve čtyřech závodech zkráceného seriálu Českého poháru v cross-country na horských kolech včetně republikového šampionátu v Peci pod Sněžkou nenašla plzeňská bikerka Simona Spěšná přemožitelku, v konečném účtování měla před druhou Eliškou Hanákovou náskok 130 bodů. Šestnáctiletá členka týmu MS Bike Academy, předloňská žákovská mistryně Evropy, se ale ve své kategorii blýskla i na domácím šampionátu silničářů. Ten se konal v srpnu v Kyšicích u Plzně a Spěšná tam nečekaně vybojovala bronz v časovce.
"Nechápu jak, s tím jsem vůbec nepočítala," usmívá se Simona Spěšná, kterou trénuje její otec Milan, bývalý vynikající biker a česká jednička v cross country, který nyní vychovává talenty právě ve svém zmíněném klubu MS Bike Academy.
Přitom silnice není vaší specializací, čím si ten úspěch vysvětlujete?
Šampionát jsme měli v kalendáři jako důležitou akci a připravovali jsme se na něj pečlivě. I proto, že se konal tady u nás v Kyšicích. Ale časovka na silnici nikdy nebyla moje silná stránka, závodit proti chronometru mi moc nejde, proto jsem s medailí vůbec nepočítala. Ten okruh, který pořadatelé připravili, byl specifický a asi mi sedl. Hned po příjezdu do cíle jsem byla v průběžném pořadí třetí, jenže za mnou jely ještě všechny největší favoritky. Ale přesto jsem pozici udržela, což pro mě bylo velké překvapení. Za tuhle medaili jsem opravdu moc ráda.
K tomu jste ovládla celkové pořadí v Českém poháru XCO, s uplynulou sezonou jste tedy spokojená?
V rámci možností ano, byla docela fajn. Kvůli okolnostem nebylo tolik závodů, ze kterých bychom si mohli vybírat jako v jiných letech. Ale pro mě to byla dá se říci poslední "dětská" sezona a já si ji moc užila. Byla spíš o kvalitním trénování, hezkých výletech, do toho nějaké závody, které se konat mohly. A jsem samozřejmě ráda, že se mi podařilo splnit dané cíle a Český pohár byl jedním z nich. K tomu zmíněný bronz v časovce, vyšel mi i poslední závod sezony ve švýcarském Gstaadu, také tam jsem skončila třetí. Na to, jaké problémy nás celosvětově zasáhly, to byla hezká sezona.
Když se ještě vrátíme do Kyšic, znamená ta bronzová medaile, že se v příštím roce budete na silnici soustředit více než dosud?
To asi ne. Příští sezona bude náročná hlavně po bikové stránce, na silnici moc působit nebudu. Ale když bude zase někde poblíž mistrovství České republiky v časovce nebo časovce dvojic, tak bych tam ráda zavítala. V září se nám totiž povedl vybojovat časovkářský bronz také na šampionátu dvojic společně s Áďou Foltýnovou. Dojely jsem jen dvě setinky od stříbra, což vůbec není špatné na to, že jsme obě bikerky a jen párkrát jsme trénovaly na silniční časovku. Prioritou budou horská kola, ale na silnici ráda zavítám, když to půjde. Je to určitě cenná zkušenost, kterou nemají všichni možnost získat.
Čeká vás hlavně velký přestup z kategorie kadetek mezi juniorky. V čem bude největší rozdíl?
Hlavně v tom, kde se závody budou konat. Juniorská kategorie se pojí hlavně se světovou sérií. Takže se stane, že možná vynechám nějaké akce Českého poháru, protože pro mě bude prioritou tahle série, kde je lepší konkurence než u nás doma. Závody v juniorkách jsou také delší, tomu musíme přizpůsobit přípravu. Zařadili jsme do ní dvě soustředění v teple navíc. Doufám, že mi ta sezona vyjde, i když tam budu nejmladší. Ale moc se těším, konečně se budu moci pořádně ukázat i někde jinde, než jen na závodech v Česku.
Současná situace ohledně pandemii koronaviru je však stále složitá. Vrátila jste se v přípravě zpět do jara, kdy se také nemohlo trénovat ve větším počtu lidí?
Vlastně ano, teď znovu trénujeme jen ve dvou. Mám ráda skupinové tréninky, člověk se při nich naučí pohybovat v balíku, ale musím přiznat, že v současnosti mi víc vyhovuje trénovat sama nebo s jedním parťákem. Teď vlastně nejčastěji s tátou. Sedí mi to víc a netrápí mě, že se nemůžeme sdružovat. Ale uvidíme, jak ta pauza bez kolektivu bude dlouhá. Když se to bude protahovat, samozřejmě už to není dobré. Parťáci by mi dlouhodobě scházeli, je dobré si zatrénovat i ve skupině. Snad to brzy půjde.
