Narodil se v Plzni, vyrůstal v Třemošné, je plzeňským házenkářským odchovancem. Ale už dvacet let žije Alois Mráz v Německu. Bývalý reprezentant a znamenitý střelec na levé spojce slavil s tehdejším Kovopetrolem Plzeň dva české tituly (1998, 1999), v Německu pak jako hráčů působil v Solingenu, Hamburku, Lübbecke, Wetzlaru či Hüttenbergu. U našich sousedů se usadil, oženil a po skončení kariéry začal trénovat.
"Od malých kluků. Budoval jsem si to postupně, dělal licence. Pět let jsem vedl ženy, postoupili jsme z páté do třetí ligy. Když už jsem dál nemohl hrát, začal jsem s učením. Věděl jsem, že budu zůstávat v Německu. Dva roky jsem chodil do školy, jeden rok jsem měl práci. Bylo to náročné. Poslední rok jsem dodělával školu a do toho trénoval starší dorostence. Loni v září jsem se vyučil státem uznaným vychovatelem," vypočítával Alois Mráz, který na začátku září oslaví 42. narozeniny, v nedávném rozhovoru pro web házenkářského svazu.
Letos v létě přišla zatím největší výzva. Mráz převzal mužský tým Coburgu, nováčka bundesligy. V nejslavnější házenkářské soutěži světa tak má Česká republika na trenérském postu hned trojnásobné zastoupení. Další plzeňský odchovanec a někdejší nejlepší hráč světa Filip Jícha vede THW Kiel, reprezentační kouč Daniel Kubeš zároveň působí na lavičce týmu HSG Nordhorn-Lingen.
Tři čeští trenéři v bundeslize, to je unikát, že?
Je. Po Němcích jsme hned my Češi, žádný jiný národ tady nemá víc trenérů. Možná je to i tím, že všichni tři působíme v Německu dlouho. Byli jsme spojky a vždycky se říkalo, že střeďáci řídí hru. Mají o ní celkový přehled. Navíc jsme si všichni tři vyzkoušeli i jiné pozice. Filip Jícha hrál na střední i levé spojce, uměl to i na pivotu. Něco podobného byl Dan. Viděli jsme to zkrátka zeširoka.
Tahle házenkářská generace byla výjimečná...
Když se nad tím zamyslím, mrzí mě, že jsme nedokázali o něco víc. Nezískali jsme žádnou medaili. Ale zase jsme se dostali do světa, hráli za dobré mančafty. Dan s Honzou Filipem vedou reprezentaci super. Snaží se mladé kluky posunovat dál, ukázat jim, jak se hraje světová házená. Trenérem se stal i Péťa Štochl, který vede mistrovskou Plzeň. To byl sice brankář, ale uměl střílet i ze spojky.
Vás si vytipoval Coburg. Jak k tomu vlastně došlo?
Někdy koncem dubna mi zavolal trenér a šéf klubu Jan Gorr, se kterým jsem se znal z Hüttenbergu ještě z doby, kdy jsem hrával. Jednou jsme se bavili v nároďáku, když dělal asistenta u německého týmu. V poslední sezoně jsem působil v roli šéftrenéra akademie v Gummersbachu. Pak přišla nabídka z Coburgu.
Trénoval jste děti?
Tohle si každý představí u nás. Ale v Německu je hodně široké uplatnění. Jsem vychovatel od dětí až po devadesát let. Od plenek do plenek. (úsměv) Můžu pracovat i s postiženými. K té práci jsem se ale nedostal, pokaždé mě dohnala a předehnala házená. Vždycky se o mě někdo zajímal, takže se věnuju trénování.
V Německu žijete skoro dvacet let. Jste vůbec někde doma?
Základnu máme ve Wetzlaru. Sedm let jsem byl v Hüttenbergu, což je jeden sjezd na dálnici. Do Gummersbachu jsem to měl hodinu dvacet autem. Pořád se dalo dojíždět. Až teď je to horší. Coburg je 280 kilometrů daleko. Udělali jsme si doma konferenci a řekli si, že to nějak zvládneme. Jednou dvakrát týdně se dostanu domů. Zatím to funguje, ale uvidíme, jak to bude dál. Teprve se to rozbíhá, penzum práce se zvyšuje.
Jaké jsou plány pro příští sezonu. Z ligy půjdou po rozšíření dolů hned čtyři celky, vy jste nováček...
Stresu bude až dost. My nemůžeme mít jiný cíl než záchranu. To nebude vůbec jednoduché, musíme nechat za sebou čtyři týmy. Budeme potřebovat spoustu bodů, ale chceme se o tu šanci porvat. Velkou otázkou jsou finance a diváci. Vůbec nevíme, jak to bude. Hygienické podmínky v zemi Bayern jsou trošku tvrdší. Start bundesligy se posunul na říjen a myslím, že dál se už odkládat nebude.
Vždycky jste působil pohodově, až flegmaticky. Jste i jako trenér spíš demokrat?
Hodně lidí mi říká, že jsem do pohody, klidný. Ale poznám, kdy to musí být víc nahlas. To je stejné jako s dětmi.
Jak si vlastně po těch dlouhých letech udržujete češtinu?
V týmu mám dva Čechy, pivota Štěpána Zemana a brankáře Jana Kulhánka. Česky mluvím i na děti, takže si ji udržuju. Někdy mi přijde, že moje paní, která je Němka, rozumí česky až moc. (směje se) Chtěl jsem, aby se děti domluvily, když přijedou do Plzně za babičkou. Zvládají to skvěle, okamžitě přehodí. Umí ty dva jazyky rozlišit. Do života je to obohatí.
