Zatímco ještě loni musel překousnout vyřazení od Plzně v barvách Olomouce, před letošní sezónou přesedlal na druhý břeh a mohl slavit. Jan Eberle po sérii s Morou přiznával, jak těžké bylo hrát proti kamarádům. "Jestli jsem si přál hrát s Olomoucí? Co myslíte," prohlásil.
Co bude jedna z prvních věcí, kterou uděláte až odejdete ze stadionu?
Zavolám manželce, uslyším uklidňující hlas.
A padne nějaké to pivko?
Možná až dojedu domů, nebylo to pro mě jednoduché. Ale to pro nikoho. Byl to výborný hokej, Olomouc měla v závěru sezóny nejlepší formu.
Když jsem s vámi mluvila před sérií, říkal jste, že vypíšete pro spoluhráče nějakou svačinku..
Nakonec jsem vypsal nějaký prachy. Takže něco dobrého si dáme. Ale prémii vypsalo víc kluků. Do rozhovoru vstoupí brankář Frodl: "I tataráček tam byl".
Můžete už teď přiznat, jestli jste si Olomouc jako soupeře přál?
Co myslíte? Byla to pro mě nejtěžší možná série. Nebylo jednoduché proti nim hrát. Ale nemůžeme si vybírat.
V týmu Olomouce máte kamarády, už jste jim něco stihl po zápase říci?
Až s odstupem času si něco řekneme. Pro nás je to úspěch, radost, euforie. Teď do nich rýpat nebudu, to bych si nedovolil.
Spoluhráč Milan Gulaš přiznával, že byl před zápasem nervózní. Co vy?
Já docela dobrý, dokážu si vyčistit hlavu a vypnout. Říkal jsem si: "Kolik budeš hrát sedmých zápasů? Musíš vyhrát, jinak bys byl za blbce".
Zocelí vás tahle výhra v sedmém zápase?
Když vyhrajete takovou sérii, tak vás to posílí jinak než výhra 4:0. Dostali jsme morální podporu. Co se týká fyzických sil, tak na konci sezóny už má každý stejně.
