Žádný jiný český cyklista v historii nedosáhl na dvojnásobný počet startů na Tour de France, nejslavnějším etapovém závodě. Plzeňan Roman Kreuziger letos počet účastí na "Staré dámě" zaokrouhlil na rovných deset. Ale vzpomínat na tenhle ročník nebude příliš rád. V konečném pořadí obsadil 109. příčku, na hony vzdálenou roku 2013, kdy se vyšplhal až na fantastické páté místo. Horší než teď byl jen v roce 2011, kdy do cíle v Paříži dojel jako 112. v celkovém hodnocení.
Na vině jsou především zdravotní trable, které čtyřiatřicetiletého Kreuzigera, člena profesionálního týmu NTT Pro Cycling, na Tour trápily. "Po jednorázových závodech Strade Bianche a po Milán - San Remo se něco s mým tělem stalo. Nejezdil jsem, jak jsem očekával, a navíc jsem si už vůbec nebyl schopný orazit, ani mezi Dauphiné a Tour. Takže teď hledáme, kde se stala chyba, abychom s tím mohli něco provést," popisoval Roman Kreuziger novinářům bezprostředně po konci závodu.
Napadá vás příčina vašich zdravotních problémů?
Nejdřív musíme odhalit to, co se stalo. Jestli na mě třeba nepřišla nějaká nová alergie. Pokud se potvrdí, co si myslíme, mohlo by se vysvětlit, proč jsem výkonnostně nebyl, kde jsem měl být, a proč mé tělo neregenerovalo. Alergie, se kterými se v posledních letech potýkám častěji než dříve, se každým rokem asi mohou zhoršovat. Zároveň ale máme i teorii, že na vině by mohl být také lepek, který mé tělo podle některých signálů nezpracovává.
Pět dnů před koncem Tour jste dokonce zvažoval, že kvůli silným bolestem hlavy ze závodu odstoupíte. Ale ještě jste se dokázal kousnout.
Věděl jsem, že mi zbývá překonat dvě horské etapy a pak bych to už měl nějak překlepnout. Nechtělo se mi vzdávat, protože dokončit desetkrát Tour, i když ne tak, jak by si člověk představoval, je určitě výborné.
Alespoň to vám dodalo lepší náladu? Žádný jiný český cyklista tohle nedokázal.
To ano, určitá spokojenost z toho, že jsem se dostal až na Champs-Elysées, určitě je. Na druhou stranu jsem však rozhodně zklamaný, že jsem nebyl vidět, jak bych si přál. Z mého pohledu byla tahle Tour spíš hodně boj o přežití. Pořád jsem věřil, že se to zvedne, že se rozjedu. Ale to se nepovedlo. Kromě zmíněných zdravotních potíží k tomu zřejmě přispělo i to, že mi pozdní termín Tour nesedl.
Co jste říkal obrovskému zvratu na čele pořadí v časovce, ve které Slovinec Pogačar vysvlékl ze žlutého svého krajana Rogliče?
Věděli jsme, že je Pogačar silný. Neměl co ztratit, mohl vyhrát nebo třeba i spadnout z pódia, ale i umístění v prvních pěti by bylo společně s bílým dresem pro něj velkým úspěchem, takže byl před časovkou klidný. A Roglič naopak nervózní. Ráno před časovkou mu v Jumbu (jeho týmu) měnili pozici na kole, protože se jim nějak nezdála, takže byl rozhozený. A když neměl při časovce kolem sebe tým a byl na to sám, nebyl najednou až tak silný jako Pogačar. Přitom v srpnu na Dauphiné jezdil Roglič fantasticky. Je také klidně možné, že mu ke konci Tour začaly docházet síly.
Váš tým NTT dojel do Paříže pouze v pěti lidech. To jste asi ještě s vašimi týmy na Grand Tour nezažil, že?
Dřív se startovalo v devíti, teď už jsou na Grand Tour jen osmičlenné sestavy, což to ovlivňuje. Bohužel jsme přišli o dvě želízka, Nizzola a Pozzoviva, která měla být na letošní Tour vidět, což bylo mrzuté. Ale i pak jsme se pořád snažili koncentrovat a o něco se pokoušet.
Tour provázela velká bezpečnostní opatření kvůli koronavirové pandemii. Mnozí nevěřili, jestli Tour vůbec dojede až do Paříže. Nakonec se to ale povedlo i bez drastického vylučování týmů, kterým organizátoři hrozili. Jste za to rád?
Když si ASO, organizátor Tour, něco rozmyslí a jde do toho naplno, tak toho dosáhne. Se všemi těmi ochrannými prostředky a nařízeními, které během závodu zavedli, jsem byl přesvědčený, že to zvládnou. ASO odvedlo hodně velkou práci. Cítili jsme se na Tour opravdu bezpečně.
Cyklistickým stájím hrozí kvůli současné situaci krach. Šéfové NTT se zatím vyjádřili tak, že stále zůstávají optimisty ohledně přežití vašeho týmu do další sezony. Věříte tomu?
Nevíme pořád vůbec nic, žádnou konkrétní informaci nemáme. Myslím si, že situace je u nás úplně stejná jako v céčkách (v krachujícím týmu CCC). Říkají nám sice, že se s nimi sponzor baví a údajně od něj mají přislíbeno, že by snad smlouva mohla být, ale podepsáno není nic. Smlouva mi končí, bavili jsme se o tom, že by mě chtěli, ale nevím za jakých podmínek. Stejně takové hlášky zatím vůbec neberu v potaz. Když není smlouva se sponzorem podepsaná, je to jen takové plácání na vodě.
