Už čtyři a půl roku působí Ladislav Čihák na lavičce hokejové Plzně. Ale teprve uplynulá sezona byla pro sedmatřicetiletého trenéra premiérou v roli hlavního extraligového kouče. Může s ní být spokojený. Tým dovedl v nejvyšší soutěži k obhajobě bronzových medailí, navíc k postupu do finále přes Třinec scházel jediný krůček. K tomu Škoda zazářila v Lize mistrů, i v pohárové Evropě se dostala až do semifinále a obsadila třetí pozici.
"Strašně mě mrzelo, že jsme to v extralize nedotáhli až do finále, ke kterému nám chyběl jeden vyhraný zápas. Zůstane to ve mně dlouho. Ale na druhou stranu, kdyby nám někdo loni v létě na soustředění v Železné Rudě řekl, že budeme hrát semifinále Ligy mistrů a budeme třetí v naší nejvyšší soutěži, brali bychom to všemi deseti," hodnotí Ladislav Čihák, kterého si před lety Plzeň vyhlédla v pražské Spartě. Od mládeže se pak brzy přesunul k extraligovému áčku.
Plzeň získala pátou medaili za posledních sedm let, to je výborná bilance.
Můžeme být hrdí. V posledních letech patří Plzeň mezi kluby, které stabilně hrají play off. Někdy je z toho horší výsledek, někdy lepší. Když to vyjde až na medailí, je to pokaždé velký úspěch. Ale je to škoda, že tady po šesti letech mohlo být finále, tenhle červíček ve mně hlodá neustále. Možná to časem přejde, ale je mi to líto.
Přitom semifinále s Třincem jste měli výtečně rozehrané, z Moravy jste si přivezli vedení 2:0 na zápasy. Co pak rozhodlo o tom, že Oceláři sérii otočili?
Byly tam dva klíčové momenty. Měli jsme pak uhrát alespoň jedno utkání na domácím ledě. To se nám nepodařilo, i když hlavně v tom prvním jsme byli blízko. Rozhodující gól od Polanského byl sporný. Ale prostě platil, nedá se nic dělat. Druhým zásadním momentem byl pátý zápas v Třinci. Chvíli před koncem jsme vedli 2:1, měli jsme si to pohlídat. Bohužel, přišly dvě střely a soupeř skóre otočil. Jsem přesvědčený, že kdybychom tenhle duel vyhráli, postup do finále už bychom si vzít nenechali. Ale to jsou kdyby a na ta se nehraje...
V čem jste měl jako hlavní kouč jinou roli, než v předchozích sezonách?
Pracujete stejně poctivě jako předtím a znovu jsme fungovali jako výborný trenérský tým, já na své kolegy nedám dopustit. Ale rozdíl tam samozřejmě je. Při každodenních diskusích s mými skvělými kolegy řešíte, co se dá zlepšit, co změnit. A na konci těchto debat vždycky přišla věta: Ale rozhodni se ty. V tu chvíli si uvědomíte, jakou máte zodpovědnost. Za hráče, za trenérský tým, za všechny fanoušky. Uvědomíte si, že to rozhodnutí musíte udělat správné a co nejvíc prospěšné.
Jste nejmladší trenér v extralize. Myslíte, že zisk bronzu zvýši váš respekt v očích starších trenérských kolegů?
Takhle to nechci brát. Já mám stejný respekt vůči šedesátiletému i dvacetiletému trenérovi. Takhle jsem vychovaný. Můžete skončit devátý a stejně respekt budete mít. A někdo vás uznávat z nějakého důvodu nebude ani ve chvíli, kdy vyhrajete titul. Pro mě je nejdůležitější, že máme k sobě respekt v Plzni. S hráči i trenéry navzájem.
Příští sezonu si znovu zahrajete také Ligu mistrů. V čem je její přínos?
Je super, že se podíváme někam ven. Je to možná někdy větší cestování, ale všichni to bereme jako bonus. Když vyrazíte na jiné zimáky, poznáte jiné hokejové styly, obohatí vás to. Jsem rád, že si to budeme moci vyzkoušet znovu, i letní příprava má díky Lize mistrů své zpestření.
Sledujete stále nové trendy ve světě, vzděláváte se?
Samozřejmě. Nesmíte usnout na vavřínech, jinak je zle. Člověk na sobě pořád musí pracovat, získávat nové poznatky. Já pečlivě sleduji NHL, jedu i na mistrovství světa do Bratislavy. Chci i na nějaký seminář, předávat si poznatky s kolegy je strašně důležité.
Působil jste dlouho u mládeže. Může se Plzeň v budoucnu zase opřít o vlastní odchovance?
Pořád je co zlepšovat, ale v klubu se u mládeže dělá spousta perfektní práce. Určitě je příjemné, když ty kluky vidíte v A-týmu. Lukáš Kaňák, Kuba Pour, Matyáš Kantner, Petr Kodýtek, David Kvasnička... Ty všechny jsem trénoval už v dorostu, teď hrají extraligu. A jsou z jednoho ročníku.Každý trenér u mládeže v Plzni tomu dává sto procent, aby vychoval další kluky pro áčko. Zároveň se však musí zdůraznit, že ti kluci na to musí mít a musí být na dospělý hokej připravení. Nemůžou se do áčka zapracovávat jen proto, že mají statut mladého hráče a existují nějaká nařízení. To je klišé. Když v mládeži není v ročníku nikdo dobrý, tak do extraligy prostě nikdo nepatří. A musí se počkat další rok.
