Plzeňský odchovanec Dominik Kubalík míří podle očekávání ze švýcarské ligy za oceán, kde se popere o svou šanci zahrát si za černé jestřáby z Chicaga. Třiadvacetiletý útočník podepsal roční smlouvu v nejvyšším možném plnění 925 tisíc USD.
Jaké pocity se ve vás mísí těsně po podpisu vysněné smlouvy?
Těším se moc. O Chicagu jsem neslyšel jediné špatné slovo, to je přece báječné. Když se řekne Blackhawks, vybavím si relativně nedávno vyhrané Stanley Cupy a osobnost Patricka Kane. S ním kdybych si mohl zahrát. Brácha odehrál jeden zápas v hale Chicagu a moc chválil atmosféru. A navíc vidina toho zápasu v Praze je pro mě obrovským lákadlem. Je to super pocit. Chicago je jedním z týmů Original Six a jednou z vůbec nejlepších organizací. Už to znamená hrozně moc. Jsem moc rád, že o mě projevili zájem, a udělám všechno proto, abych si svou šanci zasloužil. Ještě jsme nic konkrétního neřešili, to nás teprve čeká. Včetně plánu na léto. Z hlediska klubové kariéry už nic většího, než podepsat smlouvu v NHL, není. Bude záležet jen na mně, jak obstojím. Už za sebou situaci, kdy jsem neměl nic jistého, mám a jedu se o to prostě porvat. Není čeho se bát.
Do NHL míříte jako král bodování švýcarské ligy, teď vás ale čeká boj to si vůbec NHL zahrát. Nebojíte se takové změny?
Bude to pro mě jednodušší v tom, že budu mít k sobě Dominika Kahuna. S ním se znám už z Plzně, když jsme spolu hrávali ještě v žáčcích. Z Čechů ještě v organizaci působí David Kämpf, se kterým jsme se potkali v reprezentaci do dvaceti let, takže to pro mě nebude takové neznámo. Mám sám od sebe i od toho, co se bude dít, velká očekávání. Uvidíme, jak do toho vstoupím. Bude to boj. Samozřejmě jsem se už některých kluků ptal, co a jak. Bavil jsem se s Honzou Ruttou a s Dominikem jsme si na tohle téma psali. Takže nějaké informace samozřejmě mám, ale člověk si to podle mě musí zažít sám. Vzhledem k pozdějšímu startu soutěže, než jak jsem byl zvyklý, budu mít delší přípravu, což je pro mě jedině dobře. Budu mít dostatek času se pořádně nachystat. Nebudu nic zásadního měnit. Poslední tři roky se připravuji tady na západě Čech v takové skupince, to funguje výborně, tak věřím, že budu připravený.
Probíral jste svoje rozhodnutí i se starším bratrem Tomášem, se kterým k sobě máte hodně blízko?
S bráchou jsme to hodně probírali. Ten, shodou okolností, jako malej Chicago vyloženě miloval a hodně o něm vyprávěl. Byl to jeho sen a teď je rád, že si ho snad splním já. Jeho názor mě samozřejmě zajímal ze všech nejvíc. Probírali jsme to několikrát, co by bylo nejlepší, co zlepšit, abych měl lepší pozici. Je to i jeho zásluha, že jsem teď tady.
Vy už za sebou jednu náročnou překážku v kariéře máte. Před dvěma roky jste zažil ruské zklamání, kdy jste podepsal v Ufě, ale nakonec se přes Plzeň stěhoval do Ambrì.
Všechno to jsou zkušenosti, které mě zocelily a mohou mi pomoct. Člověk nemá nikdy nic zadarmo a vždycky bojujete o své místo. Snažím se myslet pozitivně. Věřím, že hrát umím, a proto mě chtějí. A doufám, že i oni věří mně. S takovými myšlenkami tam pojedu. Švýcarsko mě posunulo po lidské i hokejové stránce. Když se naskytla tato příležitost, tak mi nebránili a věřili ve mně. Chtěl bych jim moc poděkovat. Celou sezónu jsem se snažil zapracovat jak na hře s kotoučem, tak na bránění. To nebylo z mé strany úplně ono, jak bych si představoval. Doufám, že se to zvedlo, protože si v tom osobně připadám silnější a věřím si více.
Jak jste na tom s angličtinou?
Nechci být namyšlený, ale věřím, že tam problém nebude. Naučil jsem se docela dobře, když jsem byl v OHL v Sudbury Wolves v juniorce. A poslední dva roky jsem ve Švýcarsku komunikoval prakticky výhradně v angličtině.
Svůj premiérový gól v extralize dospělých jste vstřelil v nájezdu na domácím ledě v Plzni. I první gól v národním týmu jste trefil v domácí aréně. Přijde úvodní trefa v NHL na téměř-domácím ledě v Praze?
To by byl úplně splněný sen. Ale je to hrozně daleko! Už jenom kdybych v Praze mohl nastoupit, bylo by to fantastické.
