Do sportovního světa vtrhla už pod dívčím jménem Jindřiška Bejstová jako vynikající cyklistka na horských kolech. V disciplíně cross-country získala bronz na juniorském mistrovství Evropy 1997, ve stejném roce byla čtvrtá na světovém šampionátu své kategorie, dvakrát ovládla legendárního Krále Šumavy. K tomu přidala i triatlon, ale v roce 2003 se téměř na deset let umlčela. Hodně péče věnovala tatínkovi, rovněž nadšenému sportovci, který se vážně zranil. Ale našla sílu na návrat, to už jako mladá paní Zemanová. A září znovu, byť příští rok oslaví čtyřicátiny.
Loni si z Havaje, už jako maminka pětiletého synka, přivezla titul mistryně světa v terénním triatlonu Xterra v kategorii 35 - 39 let. A daří se jí také letos. V červnu doma v Plzni vybojovala titul české šampionky v terénním triatlonu Xterra.
„Víc makat jsem začala vlastně až po narození syna. Ale spíš jsem běhala, než jezdila na kole, na to nebylo moc času. Zpět k triatlonu mě vlastně dostal až Honza Řehula, se kterým pracuji v jeho Triatlonové akademii Plzeň,“ popisuje Jindřiška Zemanová.
A dokázala jste, že pořad patříte do absolutní špičky. Věřila jste si i před mistrovstvím ČR v Plzni na zlato?
V hlavě jsem to samozřejmě měla, ale to se přece před závodem neprozrazuje. Objíždím závody po světě, potkávám tam naše nejlepší holky, takže srovnání mám. Nahrálo mi, že do Plzně nedorazila Helča Karásková, naše nejlepší terénní triatlonistka. Takže na medaili jsem si věřila.
Nakonec z toho bylo hodně suverénní vítězství.
Vím, co ve mně je. Ale upřímně jsem si myslela, že další holky budou kousat víc. Věděla jsem, že v plavecké části trošku ztratím. Jenže vlastně všechny čtyři soupeřky před sebou jsem sjela už během nějakých čtyři kilometrů na kole. Navíc Lucku Zelenkovou, další zkušenou holku, která žije léta v JAR a do Plzně se vrátila jen na skok, na trati z kola srazil někdo z mužů a nemohla pokračovat. Pak už jsem na čele zůstala sama.
Máte letos naplánováno hodně dalších závodů?
Vždycky doma otočím kalendář a podívám se, co mě čeká... (úsměv). Určitě chci v srpnu startovat na mistrovství Evropy Xterra, které se koná v Prachaticích. Jsem přihlášená ještě na závody Xterra do Německa. Tam je to moc pěkný závod, hezké zázemí. Pojedu tam i se synem a maminkou.
Takže teď už si vybíráte závodní destinace i podle toho, kam můžete vyrazit s rodinou?
Přesně tak. V září se koná závod ve středním triatlonu ze série Challenge v Davosu, tam je to také moc pěkné. Už si to takhle vybírám. Abych to mohla spojit s krátkou dovolenou, aby to byl pro nás zážitek i mimo triatlon.
Máte takhle v hlavě i další cestu na Havaj, kde jste minulý rok slavila ve své kategorii titul mistryně světa Xterra?
Letos asi nepojedu. To cestování je hodně náročné, třicet hodin letu, člověk je rozsekaný cestou tam i zpět. Spíš jsem si říkala, že bych to naplánovala až na příští rok, kdy slavím kulatiny. To by byl pěkný dárek, že bychom jeli všichni i s rodinou. I když…
I když?
Můj manžel Jaroslav mě ještě masíruje, proč nejedu i letos. Nedávno v Itálii jsem si vybojovala možnost kvalifikovat se, ale to pak musíte udělat do dvou týdnů, což mi propadlo. Další šance bude na zmíněném šampionátu v Prachaticích, pak ještě na terénním triatlonu v německém Zittau. Když mi vyjdou oba závody, třeba to vezmu jako znamení, že bych na Havaj měla letět už letos. Ale to bych určitě vyrazila sama, bez rodiny, jen s výpravou české reprezentace. Vyloženě na závod a zpátky. Tak uvidíme, jak to všechno dopadne.
