Loni prožil báječný rok. S hokejovou Plzní slavil v extralize bronzové medaile, stal se nejlepším střelcem základní části soutěže, zahrál si na zimních olympijských hrách v Pchjogčchangu.
Poté se třiatřicetiletý světoběžník vydal na další zahraniční dobrodružství. Má za sebou sezonu v KHL v dresu čínského Kunlunu! „Dobrá zkušenost. I když po hokejové stránce to z mého pohledu až tak povedené nebylo,“ hodnotil po návratu do Čech Mertl. Odchovanec Českých Budějovic už předtím v KHL působil v chorvatském Záhřebu a ruské Ufě. Českou extraligu si kromě Českých Budějovic a Plzně zahrál také v Hradci Králové.
Čína, to je pro laika hodně exotické angažmá. Je to tak?
Je. Hokejové země jsem si v minulosti objel hlavně při reprezentačních akcích, tohle byl takový bonus. A líbilo se mi tam. V klubu všechno klapalo, byla to dobrá zkušenost. Jsem rád, že jsem tam šel a mohl to zažít.Když jste působil v Záhřebu, měl jste tam celou rodinu. Jak to bylo v Číně?
Teď to bylo jinak. Manželka s třemi dětmi zůstala doma. V Záhřebu se nám líbilo, dalo se tam taky dojet autem a kluk tam pak chodil i do první třídy. Právě kvůli školním povinnostem teď rodina zůstala doma. Já jsem v Kunlunu bydlel v bytě s Ondrou Vitáskem, českým spoluhráčem. Také on tam byl bez rodiny.To muselo být dlouhé odloučení...
Ale doma jsme se takhle předem dohodli. Rodina za mnou ani v Číně nebyla. A já se domů dostal jen dvakrát během reprezentační přestávky, pokaždé na den a půl. Jinak jsme komunikovali přes mobil a přes počítač. Bylo to samozřejmě těžké kousat, manželka to musela zvládat. Vážím si toho, co pro mě dělá.Střelecky se vám Kunlunu příliš nedařilo, v 52 utkáních jste stihl jen čtyři góly. V čem to drhlo?
Že by za mnou chodili a dělali dusno, že nedávám góly, to vůbec ne. Když to sedne, trenéři hráči věří a hraje hodně, postupně se to nabaluje. Tady to bohužel tak nebylo. Navíc se v lednu měnili trenéři, Fina Tapolu vystřídal Američan Fraser. A já sezonu začal i končil se zraněním. Finský kouč navíc sestavu dost motal, i když se vyhrálo. Dával mě na křídlo a dva zápasy jsem hrál dokonce na beku.Vy jako rozený útočník v obraně? Jak jste se tam cítil?
Zahrál jsem si ve dvojici s Tomášem Kundrátkem, který nakonec sezonu dohrál ve Švýcarsku. Nebylo to špatné, docela jsem si to užil. Já jsem tehdy po zranění hrál teprve dva nebo tři zápasy, měli jsme hodně zraněných obránců. Trenér viděl, že jsem hodně bránící centr, tak za mnou přišel, jestli bych to nechtěl zkusit. Co mi zbývalo. Ale neměl jsem s tím problém.Smlouva v Číně vám skončila, kam se vydáte příště?
Děti doma říkali, že už nechtějí, abych někam jel ani další sezonu. Po návratu jsem s nimi byl měsíc doma, odpočíval a léčil zraněné tříslo. Pak přišla pozvánka na reprezentační kemp. Budoucnost teprve budu řešit. Pro Čínu už by manželka nebyla, abych byl celý rok pryč. S agentem budeme hledat a pak se rozhodneme. Návrat do Plzně? I to může být jedna z variant.
